"Vánoce jsem měl vždycky rád, byla to krásná doba, kdy jsem se mohl těšit na to, co mě čeká," řekl Právu Vladimír Renčín.

Prvním vtipem ve vaší knize je text: "Zpráva dobrá - špatných bude o trochu míň. A špatná zpráva - dobré zprávy už nebudou vůbec." Nemáte pocit, že by svět měl být jen smutný? zeptal jsem se ho.

"Já jsem přesvědčen, že život má být spíš veselý než smutný, ale měli bychom si přiznat, že nám někdy úsměv mrzne mezi rty."

O vtipech Vladimíra Renčína napsal psychiatr Cyril Höschl, že původ anekdot je stejně tajemný jako vznik života či zjevení řeči. Povstávají z hlubin času bez našeho přičinění, obohaceny nánosem dějin, prošpikovány utrpením i chvílemi štěstí, utkány z nejvlastnějšího přediva mezilidských vztahů. Vyjadřují vztah vypravěče ke světu i k sobě samému, kultivují chápání smyslu našeho bytí, vytvářejí pouta napříč časem i kulturami, zneškodňují zlou vůli a otevřenou agresi. Činí život snesitelnějším, snímají hříchy, pomáhají přežít v těžkých dobách. Jsou oknem do lidské duše, nástrojem porozumění.

Má se za to, že se jako nadosobní jevy dostavují samy, bez jedincova přičinění. Dosedají na nás jako múzy. Nemají autory, asi jako je nemá v pravdě lidová píseň. My, jejich vypravěči, jsme ve vztahu k moudrosti anekdot ve stejném postavení jako hudební nástroj tajemství hudby."

Vladimír Renčín bude svoje knihy podepisovat i jinde.