Film Žid Süss natočil v roce 1940 režisér Veit Harlan pod přísným dohledem ministra propagandy Josepha Goebbelse. Stranický úkol byl jasný - vyrobit chytrý propagandistický film, který by přesvědčil váhající německé publikum o tom, že židovská menšina představuje čisté zlo.

Ve filmu je lživě zobrazena historická postava finančního rady Josepha Süsse Oppenheimera (1698–1738), který se vetře do přízně německého vévody a postupně jím vychytrale a zákeřně manipuluje k vlastnímu finančnímu prospěchu.

Režisér Roehler vznik nacistického filmu pojal jako působivé drama herce Mariana, který o hlavní roli nestál, ale byl k práci přinucen okolnostmi. Německý tisk Roehlera dost kritizoval za to, že se nedržel historie a příběh přizpůsobil svým uměleckým potřebám. To ale neznamená, že by jeho film byl úplně špatný.

V hlavní roli Čech

Rakouský herec Ferdinand Marian, který byl zcela určitě českého původu (narodil se v roce 1902 ve Vídni a jeho skutečné jméno zní Haschkowetz neboli Haškovec) se o nacismus nezajímal, nebyl členem žádné strany a jediné, o co mu šlo, bylo hrát a proslavit se.

Ve 30. letech se mu začalo dařit a Goebbels si ho vyhlédnul jako perspektivní hvězdu pro své propagandistické filmy. Není žádný důvod se domnívat, že byl z nacisty Goebbelse nadšený, ale neměl sílu na to, aby roli odmítnul. Pravděpodobně tušil, že není tak velká hvězda, aby se mohl s mocným mužem pohádat, a kdyby se mu znelíbil, už by žádnou roli v Německu ani v Rakousku nedostal.

Roehler však použil do filmu vymyšlenou historku o tom, že Goebbels mu hrozil  odvlečením jeho manželky, částečné židovky, do koncentračního tábora. Tím dosáhl velkého dramatického efektu, jenže také posunul morální dilema hlavní postavy do úplně jiné roviny - udělal z něj lepšího člověka.

Skutečný Marian

Skutečný Marian neboli Haškovec se v roce 1936 oženil s Němkou Annemarie Albertine Böckovou. Nebyla židovka a "lágr" jí rozhodně nehrozil, stejně jako nehrozil Marianovi, kdyby roli odmítnul. Vyplývá to i z předchozí historie filmu. Roli totiž nabízeli například Emilu Jenningsovi nebo Willimu Forstovi, oba odmítli, a přesto se jim nic nestalo. Dokonce natočili během války několik dalších filmů.

Vymyšlená je taky figura židovského herce Deutschera, kterého Marian se ženou schovávají v zahradním domku a nakonec se ho herec ještě na poslední chvíli snaží dostat z polského gheta pod záminkou, že ho potřebuje do filmu.

To samo o sobě není úplně nepravděpodobné, protože je známo, že nacisté skutečně používali Židy a Romy z koncentračních táborů při natáčení filmů (např. kontroverzní režisérka Leni Riefenstahlová vzpomíná ve svých pamětech, že to vězni dělali rádi a ještě ji za to po válce děkovali). Nicméně Marian - Haškovec žádného Deutschera nikdy nezachránil, protože Deutscher neexistoval.

Roehler také ve filmu naznačuje, že se Marian v depresi sám zabil v autě. V době, kdy Marianovi po válce Američani naznačili, že by mohl zase začít hrát, by ale těžko spáchal sebevraždu. Smyslem jeho života bylo hraní. Navíc v autě byli spolujezdci a sebevrah si s sebou většinou společnost nebere.

Všechny změny, které režisér udělal, měly zjevně sloužit tomu, aby z Mariana stvořil tragickou figuru, jež je drcena velkými dějinami. Působí jako skutečný člověk, labilní, slabý a toužící po potlesku, a v tom smyslu jde o pravdivý film. Je ale dobré vědět, že to není historická pravda.

Další podrobnosti o festivalu německojazyčných filmů na www.dasfilmfest.cz.