"Jak jsem studoval rozhodnutí soudu, nenašel jsem tam jedinou zmínku, která by se týkala předběžného opatření, vydaného Městským úřadem v Krumlově jako úřadu státní správy. Konzultujeme to s právníky, domníváme se, že rozhodnutí tedy dále platí,“ řekl starosta.

Možných výkladů je ovšem víc, soudce uvolňuje epopej k časově omezené výstavě v Praze, podle možného výkladu by se pak plátna měla vrátit na Moravu.

„Soudce se rozhodnutím dobývá do otevřených vrat. Pokud nařizuje Moravskému Krumlovu vydat epopej, pak mám protokol, dokazující, že jsme tak učinili již 20. července. Následné dění, které zastavilo plán stěhování, je z iniciativy dědiců. Proto se asi nebudeme proti rozhodnutí odvolávat, odvolání stejně nemá odkladný účinek. Iniciativu zřejmě převezmou Muchovi dědicové, kteří si nepřejí, aby se s plátny hýbalo,“ řekl Mokrý.

Krumlov má tři dny na odvolání

Po doručení rozsudku má Moravský Krumlov tři dny na případné odvolání. Středa je dnem, kdy by poprvé mohli přijet zástupci Galerie hlavního města Praha chystat epopej na cestu. „Je mezi slušnými lidmi normální, ozvat se, že přijedou, že něco chtějí. Předpokládám, že nás bude galerie kontaktovat. I když, pan Pecha v tomto směru není slušný člověk, sám jste slyšel, že má výrazy jako dlaždič. Pokud přijedou bez ohlášení, je pochopitelné, že najdou na zámku zamčená vrata,“ dodal.

Starosta kritizuje zmatek, který do sporu vnesl soud. „Nedomníváme se, že by měla soudní moc nahrazovat moc správní,“ řekl. Rozhodnutí Městského úřadu v Moravském Krumlově ze dne 26. července, které zastavilo stěhování epopeje je podle něj platné, odůvodnění soudního rozsudku se jím nijak nezabývá a tedy zůstalo v platnosti. Nyní je předmětem odvolání, které je v kompetenci Jihomoravského kraje.

Přesto do běžícího procesu ve státní správě vstoupil soud krokem, který mění statut věci. Reakce vzbudil i soudce Roman Vystrčil názorem, že dílo patří Praze. Za současného tvrzení, že předmětem rozhodnutí není určení vlastnictví epopeje tak podle Moravskokrumlovských ukázal, že je podjatý.

Mokrý připomíná, že i když vedení moravskokrumlovské radnice patří k odpůrcům stěhování, fakticky mu zabránilo rozhodnutí úřadu státní správy, nikoliv samosprávy, a iniciátorem také nebyl nikdo z města, nýbrž dědicové Alfonse Muchy. Zásadně odmítají, aby padesátileté provizorní umístění pláten na Moravě vystřídalo provizorium v Praze. Nepostavením pavilonu pro epopej se sama Praha postarala o nenaplnění podmínek smlouvy s Alfonsem Muchou.