Album nazvané Guitar Heaven asi nikdo neopentlí adjektivem převratné. Nejvynalézavější mistři coververzí dnes hrají Rammstein jako reggae nebo Led Zepppelin jako kubánský son a v tomto kontextu lze jen konstatovat, že Santana natočil album v dobrém smyslu slova klasické. Je určeno spíše klasickým rockerům než vybíravým fajnšmekrům.

Santanovo kytarové mistrovství a výběr mnoha provotřídních hostů v rolích zpěváků však zaručuje, že deska nenudí, a o to tu šlo především.

Zeppelinovská Whole Lotta Love má oproti originálu podstatně zrychlený rytmus, až metalově agresivní, a s pomocí jednoho z nejlepších zpěváků současnosti Chrise Cornella, který se neuvěřitelně podobá Robertu Plantovi, se Santana trefil do černého. Také mladá soulová zpěvačka India.Arie podává nádherný výkon ve Still My Guitar Gently Weeps.

Divní Doors, skvělý Hendrix

Bláznivě divokou Back in Black od AC/DC předělala Santanova parta k nepoznání. S rapperem Nasem a psychedelickým kytarovým sólem předčí slušně udělanou, ale nenápaditou Smoke on the Water, která moc nezaujme zpěvem Jacoby Shaddixe. Ian Gillan by ho i dnes strčil do kapsy.

Poněkud slabší je přímočará stadiónově rocková píseň Photograph, v níž se Santanův osobitý rukopis ztrácí a vůbec nejzvláštnější pak coververze The Doors Riders on the Storm. Přestože na ní s Chesterem Benningtonem spolupracoval samotný Ray Manzarek a je vybavena mohutným kytarovým sólováním, dopadla dost nudně. Muzikanti jakoby zapomněli, v čem byla výjimečná - šlo o intimní atmosféru a Morrisonův zpěv, nikoliv o předvádění instrumentálních schopností za každou cenu.

Závěr ale celkové skóre opět zvedá a zanechává dojem rozjetého mejdanu především díky dřevnímu blues I Aint Superstitious s chraplavým Jonny Langem.

Hendrixovo Little Wing pak našlo ve dvojici Carlos Santana - Joe Cocker geniální interprety. Snad nebude příliš odvážné napsat, že se vyrovná originálu.

Celkové hodnocení: 75 %