Jan Štolba: Den disk

 Autor (1957) známý zprvu jako saxofonista kdysi proslulého Originálního pražského synkopického orchestru či spolupracovník Oldřicha Janoty (Mozart K) vydal již svou čtvrtou sbírku poezie. Připočteme-li k tomu tři prozaické knihy, kritiky a studie v mnoha českých periodikách (výbor připravuje Torst) a střídavý život v Česku a Austrálii, je toho na jednoho člověka poměrně dost. Přesto je z každého slova cítit prožitek a otevřenost celistvého, jednolitého člověka.

Na padesát básní z let 1995-1997 rozdělených do dvou časově "roztržených" oddílů obsahuje poezii (a poezii v próze) osobních, sebezpytně i vůči současnosti šklebivých pohledů. Otevírá čtenáři světy i emoce nové, velkorysé a čisté. Jako když saxofonista hraje blues, cool jazz nebo třeba milostné tango.

Torst

Vladimír Just: Slovník floskulí, Malá encyklopedie polistopadového newspeaku: klišé, slogany, hantýrky, tiky, partiové metafory, slovní smogy

Pilný kritik sesbíral do užitečné příručky jak zjevné pitomosti, tak záměrné a pak médii šířené mlžení (a v tomto druhém případě správně upozorňuje na mistra oboru a inspirátora ostatních Václava Klause). Škoda, že občas přimíchá svá tak trochu zfloskulizovaná témata, například výklad pojmů revize či Benešovy dekrety - tehdy se encyklopedista proměňuje v politického komentátora a z ironického glosátora se stává umanutým vykladačem jediné pravdy nejpravdovatější; případně ve spravedlivém zápalu i u politicky indiferentního slovíčka super přehlédne, že název typu škodovácké limuzíny si se slovem docela vtipně hraje jako superb. Slovník stojí za čtení, ale - sám dobře víte, že - ti, kterých se především týká a kteří dělají z češtiny smetiště, jej asi do ruky nevezmou...

Academia

Jan F.Ullrich: Mýty Lakotů aneb Když ještě po Zemi chodil Iktómi

Lid Velkých plání na Středozápadě - kterému našinec přezdívá Siouxové, nebo lépe Súové - je nejen statečný a dobře svůj kraj zná, ale vzdor odplatě za Little Big Horn také přežívá jako třetí nejzachovalejší domorodý národ Želvího ostrova alias Severní Ameriky. Lakotská kosmologie a mytické bezčasí před legendami o lidech z masa a kostí jsou zaplněny božstvy z břicha nejvyššího ducha Wakan-tanky a jejich vztahy, ale klidně i šibaly souložícími s tchyněmi a pšoukajícími z nemírného požívání artyčoků, což kmenovému posluchači dopřeje oddych od posvátného. První polovina Ullrichova převyprávění lakotského folklóru září ve stádu módních pseudomytologických vyprávěnek dneška jako Bílý bizon nejen tím, že jde o sólový projekt českého specialisty, který materiál sbíral přímo v reálu. Přináší totiž pro snazší pochopení indiánského uvažování dokonce zrcadlově přiložený originál a lakotsko-český slovník s 5000 hesly. A to je, milé bledé tváře, albínské zjevení i v evropském antropologickém měřítku.

 Argo