Hlavní obsah

Habermannovu mlýnu nechybí emoce, i když vypráví příliš spletitě

Novinky, Stanislav Dvořák

Habermannův mlýn Juraje Herze přináší spletitý příběh, jakých se za války mohlo odehrát a odehrálo mnoho. Smíšené rodiny v pohraničí zasáhla okupace jiným, snad ještě zákeřnějším způsobem, než většinu Čechů, kteří věděli, nebo si alespoň mysleli, že vědí, kdo je hlavní nepřítel.

Článek

August Habermann (Mark Waschke), majitel mlýna a pily v pohraničí, se nemůže rozhodnout, jestli patří spíše k Němcům, nebo Čechům, a navíc skrývá židovský původ manželky. Nemá jiné volby než hrát na obě strany. Podobně jako starosta malé obce (Jan Hrušínský), který obratně diplomaticky jedná s Wehrmachtem, ale i s odbojem.

Habermannův nejlepší přítel, Čech Karel (Karel Roden), má zase německou manželku. I on musí myslet na zadní vrátka. Nepodporuje Němce, ale ani naivní snahy několika Čechů pokusit se bez přípravy o boj s armádou. Touha vystřelit si vede jen ke katastrofě.

Dialogy v Habermannově mlýně bohužel často tahají za uši. Místy si zažijeme zpackané postsychrony a navíc někteří vojáci, kteří přijeli z Německa, mluví bůhvíproč dobře česky. Velmi matoucí je také to, že děj se má odehrávat na venkově na severní Moravě a přitom někteří místní mluví jako v Praze. Jde o drobnosti, ale věrohodnost se skládá právě z detailů.

Dialogy v Habermannově mlýně bohužel často tahají za uši. Místy si zažijeme zpackané postsychrony a navíc někteří vojáci, kteří přijeli z Německa, mluví bůhvíproč dobře česky. Velmi matoucí je také to, že děj se má odehrávat na venkově na severní Moravě a přitom někteří místní mluví jako v Praze. Jde o drobnosti, ale věrohodnost se skládá právě z detailů.

Celkový dojem kazí i přesycenost scénáře - příliš mnoho zkratkovitých epizod a příliš mnoho postav, o kterých málo víme a nakonec nám rychle splynou v dav, který chce na konci lynčovat Němce. Každý z těch lidí musel mít řadu důvodů, proč udělal jedno a později druhé, ale divák se je nedozví.

Oceňme ale to, že zkušený režisér Herz nesklouzl k dnes velmi módnímu klišé „zlí Češi, hodní Němci“, které se nám rozšířilo v publicistice i v literatuře jako následek komunistického „zlí Němci, hodní Češi“.

Emoce nechybí

Propracovanější postava Habermanna dopadla dobře, kdyby však jeho příběh nevyvrcholil poněkud nereálným obětováním se. Nelze nic namítat proti tomu, že podplatí velitele Wehrmachtu, aby nestřílel do jeho zaměstnanců, ale když se jde sám postavit do řady popravovaných, už to maličko skřípe.

Příběh, který částečně vychází z reality, lze považovat za seriózní pokus o otevření další diskuze na téma války a poválečného odsunu. Není bezchybný, nicméně dobře působí syrovým prostředím a výkonem několika německých herců. V neposlední řadě pak výsledek táhne nahoru Karel Roden, který hraje nejpřirozeněji ze všech. Díky vhodné hudbě a hereckým výkonům některé scény překypují emocemi a to se daří málokterému českému filmu.

Celkové hodnocení: 60 %

Reklama

Výběr článků

Načítám