Odborné publikum v případě režiséra Romana Poláka dělí čínská zeď na vášnivé odpůrce a obdivovatele podobně, jako tomu u nás bývá u Vladimíra Morávka, Jana Mikuláška nebo Věry Herajtové. Přikláním se k těm, kteří středeční zahájení přehlídky bratislavským Slovenským národním divadlem považují za jedinečné. Nápadné je v inscenaci barevné tónování scény Jaroslava Valeka a kostýmů Petra Čaneckého.

Kontrast Novinského hudby a kozáckých písní

Převažuje kontrast černé a bílé s šedí obyčejnosti a s rudými prvky krve – tubera Nikolaje Levina, ale i Annina dámská kabelka. Stejně kontrastní je zklidňující hudba Michala Novinského a nervnost moskevských a kozáckých písní.

Polák rozdělil dramatizaci románu L. N. Tolstého do pětadvaceti básnivých obrazů (Šepoty a výkřiky v domě Stiva Oblonského, Vlak ve vichřici, Umírání a smrt Nikolaje, Levinova bratra, Dusivé teplo ve Vronského venkovském sídle), někdy i provokujících (Premiérové post coitum ve Vronského bytě, Noe, kurva a komunista). Zvolil volné tempo s několika expresívními erupcemi nesnesitelné tíže bytí. Neunavuje. Naopak, klestí postavám prostor pro tvorbu charakterů a vztahů. Hraje se nejenom text, ale i hnutí mysli mezi slovy.

Tak vznikají dramatická díla mistrovská. V takovém pojetí herectví vyniká Martin Huba, vedoucí Karenina s hloubavou aristokratickou noblesou, nebojovnou, o to víc však v nenávisti neodpouštějící. Tolstého ideje o venkovském Rusku hlásá znamenitě Ľuboš Kostelný v postavě Levina trápeného Kitty Šcerbakovou (Táňa Pauhofová). Září Ingrid Timková v roli napravované prostitutky Maši. A Zuzana Fialová pojala titulní postavu rozporuplně. Anna je krásná, ale nesená v nesouzvučně hrubých, místy až ordinérních polohách.

Celkové hodnocení: 80 %