Vytěžovat stále znovu nostalgické R&B z Motownu je z jednoho pohledu jen sázka na prodejní jistotu. Na druhou stranu v případě Phila Collinse lze věřit, že tuto muziku přezpíval opravdu z lásky ke starým hitům, které ho formovaly jako neznámého anglického kluka přilepeného k rádiu a hltajícího americké hitparády.

Podobné singly už vypustil dříve (notoricky známá You Can‘t Hurry Love), a tak projednou uvěřme, že ne všechno v pop music musí být vykalkulované. Collins je ostatně v pozici, kdy si může dělat věci jen pro radost.

Jako sentimentální starý pardál nezvolil cestu mladších umělců typu Gnarls Barkley či Janelle Monae, kteří Motown elektronizují a psychedelizují, vlastně skladby ani nepředělal, nekomplikoval aranže, jednoduše je nazpíval. Výsledkem je celkem milá deska, která nepřináší nic výjimečného a zvukem tvoří kompromis mezi šedesátými a osmdesátými lety.

Jestli jste někdy chtěli slyšet, jak by zněly časem prověřené hity od lidí typu Stevie Wonder, Dusty Springfield, The Ronettes, The Temptations, The Supremes či Curtis Mayfield s hlasem Phila Collinse, budete nadšeni.

Celkové hodnocení: 65 %