Téma studentských starostí i radostí považují divadelníci za vděčné a všeobecně srozumitelné. "Škola je pro každého z nás živou vzpomínkou, je to přechod z rodinného bezpečí mezi cizí lidi, vznikají tam první střety s realitou, ať už jsou to hezké věci jako první láska, nebo nespravedlnosti a křivdy," uvedla režisérka. Využila prý i vlastní vzpomínky ze školy.

Městské divadlo Brno předem vyvrací přesvědčení, že inscenace Škola základ života vznikla podle filmu Martina Friče, který se pravidelně vrací na obrazovky. "Škola základ života je původně hra, kterou si E. F. Burian objednal u Jaroslava Žáka. Její úspěch pomohl překlenout Burianovi ekonomickou krizi jeho divadla," uvedl dramaturg Štěpán Otčenášek.

Školákům hru zakazovali

Hrála se i v Brně, kde měla takový ohlas, že nakonec úřady zakázaly místním středoškolákům návštěvy představení. Údajné snižování autority pedagogů se propíralo i v dobovém tisku. Teprve po úspěchu hry vzniklo filmové zpracování.

Představení podle Burešové stojí na kolektivním výkonu představitelů studentů i učitelů. "Kdyby chtěl někdo sólovat na vlastním písečku, 'pohřbil' by ty ostatní," uvedla Burešová. V rolích učitelů se představí zkušenější část souboru. Třídním učitelem bude Jan Mazák, latinu a němčinu vyučuje Zdeněk Junák, matematiku Ladislav Kolář. Roli profesora chemie a fyziky vyzkouší Martin Havelka.

V rolích studentů se do žákovských let vrátí například Petr Štěpán, Viktor Skála nebo Igor Ondříček. Často jde o herce, kteří mají školní docházku dávno za sebou. "Ono se to snese přes určitou komediální rovinu. Když herec vezme problém studenta za svůj, divák velice rychle zapomene na to, jak vypadá," řekla Burešová.

Scénu pro brněnské nastudování navrhl David Marek, kostýmy Samiha Malehová. O hudební nastudování se postaral Karel Cón. Premiéra bude 11. září na činoherní scéně divadla.

Jaroslav Žák (1906 až 1960) psal své humoristické črty i divadelní hry ze studentského prostředí na základě bohatých zkušeností středoškolského profesora. Velký čtenářský ohlas jeho knih přerušil únor 1948. Kvůli demokratickým postojům a satirickým útokům na komunisty čekal Žáka okamžitý zákaz publikování. "Zemřel jako zlomený člověk, ačkoliv dva roky před smrtí byl zákaz zrušen," uvedl dramaturg Jiří Záviš.