Článek
Zkušený prozaik a scenárista Luis Leante Chacón metodou filmových střihů střídá prostředí i časové roviny a před čtenářem se odvíjí odvěký příběh lásky mladých milenců nestejného společenského postavení v bouřlivém čase na konci frankistické éry.
Vášnivé vzplanutí
Santiago pracuje v barcelonském servisu a v načerno půjčených autech oslňuje dívky. Setkání s Montse pocházející z aristokratické rodiny pedagoga převrátí nejen jeho život.
Z vášnivé lásky po jeho odjezdu jako legionáře do tehdejší koloniální španělské Západní Sahary zůstala těhotná Montse, kterou rodina „uklidila“ údajně do Německa na studia, ve skutečnosti na venkov, kde plod lásky nepřežil. Zralá žena si přizná, že manželství s otcovým primusem Albertem přineslo víc zklamání než štěstí a rozhodne se jít po stopách lásky.
Santiago se v Africe zase seznámí se Sahařany sloužícími ve španělském vojsku a najde zalíbení v Andíi, sestře jednoho z nich. Její rodinu všemožně podporuje, až se s ní vydá na útěk před postupující armádou marockého krále Hasana II., který ve zmatcích po smrti španělského diktátora Franka a s politickou podporou USA obsadil část Západní Sahary.
Válka na Sahaře
Návraty se rovnají objevování hromadného hrobu, jak říká autor. Působivě vykresluje život domorodých obyvatel oáz, vesnic i městeček nehostinné saharské pouště mezi Marokem a Alžírskem. Obdivuhodná je neokázalá soudržnost rodin, které o podrobnostech tamního prostředí vědí víc než španělští legionáři.
Zvlášť v době politických zmatků se zdánlivě poklidný život mění v nebezpečné dobrodružství uprostřed doutnající války. Sobectví se stává každodenním jevem, možná i podmínkou přežití. Přesto je lidskost vzájemných vztahů poutem, které vzbuzuje naději.
Rozdělená Afrika
Stanislav Škoda v rozsáhlém doslovu připomíná řadu u nás neznámých literárních děl posledního desetiletí, v nichž se španělští autoři dotýkají bolestného tématu. Jde o neřešený důsledek konce studené války, kdy bývalou Západní Saharu rozdělila dva tisíce kilometrů dlouhá zeď. Vojensky střežená hranice odděluje území obsazené Marokem a poušť Saharské arabské demokratické republiky ovládané hnutím Polisario.
Tam žije na 260 tisíc lidí, dalších – odhaduje se že 150 až 200 či více tisíc – přebývá už třicet let v provizorních stanových městech, původně utečeneckých táborech, na území Alžírska. Tehdy podporovaného Sovětským svazem, takže se atak Maroka na koloniální část Španělska stal jedním v horkých bojišť pomalu končící studené války. Osud tehdy násilně rozdělených lidí dnes už nezajímá velmoci ani Evropu.
Leante ve svém románu neřeší politickou realitu ani zázemí tragédie, která se odehrála v polovině 70. let minulého století. Hlavní jsou osudy přátel, rodin, lidí rozdělených ať už sociálně, ekonomicky, nebo vojenskou agresí.
Nezdůrazňuje, co je rozděluje. Jde naopak po cestách lidskosti, které nás od věků spojují.
