Čtvrteční koncert České filharmonie v Rudolfinu byl návratem dobrého známého. Tentokrát byla Gardinerova spolupráce s filharmoniky „generálkou“ na nedělní vystoupení na londýnských Proms se stejným programem. Zvolil tři česká díla (dvakrát Dvořák a jednou Janáček) a k nim přidal Griegův klavírní koncert s německým sólistou Larsem Voghtem.

Večer prokázal, jaký má Gardiner na filharmoniky zklidňující vliv. Ti pak předvedli, že když se soustředí na hudbu, výsledek je vynikající. Vitální Dvořákův Karneval a zejména jeho Symfonie č.8. G dur Anglická zazněly v prvotřídním provedení (v symfonii se blýskly hlavně žestě a dechové nástroje), v Griegově koncertu sólista oslnil precizností a nádhernými tempově dynamickými přechody.

Ruský zpěv

Jako největší hvězdu festivalu organizátoři prezentovali ruského pěvce Hvorostovského. Jeho páteční recitál v přeplněném Rudolfinu očekávání splnil, přestože okolnosti blonďatému barytonistovi, idolu dívčích srdcí, příliš nepřály. Přijel nachlazený a ovlivněný privátními problémy (vážná nemoc v rodině).

Písňový večer s doprovodem estonského klavíristy Ivariho Ilji se také díky převažujícímu ruskému publiku změnil spíše v patriotickou adoraci pěvce a častý frenetický potlesk neumožnil ani větší soustředění na jednotlivé písně, nemluvě o nevhodnosti vůči klavíristovi, jemuž potlesk často neumožnil dohrát. Hvorostovsky, na rozdíl od operních recitálů, se ukázal jako skvělý lyrický pěvec a zážitkem byly především písně neznámého Medtnera.

Francouzská perla

Sobota patřila v přízemí Českého muzea hudby mladému francouzskému smyčcovému Quator Ebéne. Jeho přednes Haydna, Beethovena i Schuberta byl další senzací festivalu. Zejména pak úchvatná tempa téměř rockového charakteru spojená se zpěvností pomalejších vět byla zážitkem.

Celkové hodnocení (všechny tři koncerty): 90%