Na vině bylo jistě i počasí, které se k Řípfestu zachovalo opravdu macešsky. Už v sobotu dopoledne se spustil vydatný déšť, který proměnil jinak nádherný přírodní amfiteátr v bahnitý tankodrom. Klouzající mokré bláto, sahající nad kotníky, pak provázelo celý festival a nebylo před ním úniku.

Déšť rovněž pozměnil program festivalu, například skupina Votchi vůbec nevystoupila. Časový skluz se podařilo vyrovnat až okolo patnácté hodiny, kdy na scéně zahrála kapela Krucipüsk s charismatickým frontmanem Tomášem Hájíčkem. Pak už se na jevišti Řípfestu začali střídat zahraniční hosté.

Tím prvním, přesněji řečeno tou první byla osmačtyřicetiletá anglická zpěvačka Deborah Bonhamová, sestra někdejšího legendárného bubeníka Led Zeppelin Johna Bonhama. Bezprostřední a sympatická dáma nabídla se svou kapelou hodinovou porci příjemné bluesrockové muziky a uzavřela ji vzpomínkou na zesnulého bratra v podobě zeppelinovské písně Rock and roll.

Dalším z účinkujících byl britský klávesista, skladatel a zpěvák Ken Hensley, někdejší zásadní člen skupiny Uriah Heep. Jeho vystoupení ovšem pokazil paradoxní technický problém. Hensley je považován za jednoho z nejlepších světových hráčů na varhany Hammond a právě ty se na Řípfestu nepodařilo uvést do chodu.

Boj s technikou trval dlouho a skončil prohrou. A tak Hensley nabídl zklamaným fanouškům pouze dvě písně a nepomohlo ani, že tou druhou byl světoznámý a zlidovělý hit Lady in Black.

Další z rockových legend, skotská skupina Nazareth, je v posledních letech v Čechách jako doma. Dokonce se tu chystá v příštích týdnech natočit i své nové studiové album. V jejim koncertním setu převažovaly léty prověřené hity Miss Misery, Dream On, My White Bicycle, Holliday či Love Hurts.

Čtyřiašedesátiletý zpěvák Dan McCafferty patří k těm nemnoha klasickým rockovým bardům, jimž čas neubral nic z jejich projevu ani co do rozsahu, ani co do energie. Potvrdil to především v přídavku v podobě písní Razamanaz a This Flyght Tonight.
S večerem se na úpatí Řípu snesla nepříjemná zima a přítomní diváci narazili na jednu z dětských nemocí právě zrozeného festivalu, totiž poněkud nedostatečnou možnost občerstvení. Oproti jiným festivalům byla nabídka stánků či občerstvovacích stanů výrazně menší a tvořily se dlouhé fronty.

Rozpačitý Ozzy

Naopak pořádně horká atmosféra se vytvořila pod jevištěm, na něž v jedenadvacet hodin vstoupila první ze dvou hlavních hvězd, americká formace Korn. Jestliže věkový průměr publika odpovídal spíše hardrockovým legendám a pohyboval se nad čtyřicet let, Korn byli kapelou pro ty mladší z přítomných. Dostalo se jim velmi vřelého přijetí a jejich vystoupení mělo skutečně velkou sílu.

Závěr pak patřil Ozzymu Osbournovi. Největší silou jeho vystoupení byla vynikající kapela, zejména nový kytarista Gus G. Sám Ozzy, žel, potvrdil, že už je opravdu spíše ikonou než plnohodnotným rockovým zpěvákem. Jeho projev byl plný falešných tónů, působil upachtěně, zejména sabbathovský Iron Man budil spíš zdání parodie.

V hodinovém setu zazněly jak novinka Let Me Hear You Scream, tak starší kousky Shot In The Dark, I Donęt Want to Change The World či chvatně připojený přídavek v podobě nezbytného Paranoidu. A tím také poněkud nepřesvědčivý praotec světového rocku první festival na úpatí Řípu uzavřel.

Hodnocení: 50%