Proč jste loni opustili dobré muzikantské bydlo v doprovodné kapele Ewy Farne?

Boho: S Ewou nás to strašně bavilo, hlavně živé koncerty. Byli jsme dobrá parta, bylo to skvělé, nicméně už od mého prváku na konzervatoři Jaroslava Ježka, kterou jsme všichni studovali, jsme chtěli mít vlastní kapelu. Je to tak sedm let zpátky. Loni jsme měli totální přetlak a už jsme chtěli začít dělat své vlastní věci. Proto jsme odešli a začali úplně od začátku.

Měli jste možnost v kapele Ewy Farne své hudební a textové nápady prosadit?

Tran: Občas ano, já jsem Ewě napsal několik písniček. Byli jsme ale omezeni filozofií projektu Ewa Farna. Chtěli jsme dělat své věci, které by byly ze srdce.

Co přesně máte na mysli tím „by byly ze srdce“?

Tran: Máme rádi rockovou hudbu, ovšem kromě tvrdších skladeb milujeme i velké kompozice, jaké třeba dělají U2. Líbí se nám, že v jejich písničkách je nadstavba společenského poselství. Chtěli jsme tyto dva světy spojit. Nešlo o to, psát popově nebo rockově. Chtěli jsme nahrát písničky, které budou lidem příjemné. Důležitý je pro nás i názor v textech.

Je to filozofie vaší kapely, anebo jenom inspirace U2?

Boho: Je to filozofie naší kapely. Vnímáme věci kolem, vnímáme prostředí, ve kterém žijeme, vnímáme svět. Spousta věcí nám není lhostejná. Album Svévolná diplomacie je o vztazích – ať už muže a ženy, člověka s člověkem, nebo lidí a politiky. Řada našich textů je o věcech, které se kolem dějí a štvou nás.

Co konkrétně vás štve?

Boho: Války, korupce, lobbing a spousta nesmyslů. A všechno se to týká i České republiky. V poslední době mě třeba nebylo jedno, když lobbisté jeli na dovolenou s nejvyššími představiteli české vlády a politiky, aby si domluvili kšefty.

Koho jste volili?

Boho: Neměl jsem koho, takže jsem nevolil.

Tran: Chtěl jsem volit TOP 09, ale nakonec jsem dobrovolně odevzdal hlas komunistům, protože jsem byl v dny voleb pryč. Musím ovšem říct, že volba TOP 09 by z mého pohledu byla volba nejmenšího zla. Nejsem z té strany až tolik nadšený.

Csenge: Také jsem nevolil. Kdybych ale mohl, dal bych hlas Věcem veřejným.

Boho: Za všechny můžu říct, že právě Věci veřejné jsou naším novým favoritem. Jejich filozofie se nám líbí, díky ní se to v politice začíná trochu pročišťovat. Přeju si, aby jim to vydrželo.

Z poslechu vaší desky mám dojem, že jste se nechali inspirovat především západními kapelami. Jako byste se chtěli odpoutat od tradičního českého zvuku…

Boho: Vyrostli jsme převážně na zahraničních kapelách a jsme jimi ovlivněni. Nevybudovali jsme si žádný vztah k českému bigbítu, proto zní naše album jinak, než je tady obvyklé. Současně jsme si vědomi toho, že aby nás lidi tady vzali, musíme mít ve své hudbě i prvky české. Jsou to texty, je to zpěvnost. Líbí se nám, jak to dělala Lucie a v současnosti Kabát.

Na vaší desce je coververze písničky Anděl od Karla Kryla. Proč právě tato politická a dobově jasně ukotvená písnička?

Tran: Dovolili jsme si ji vypůjčit, protože se dokážeme ztotožnit s jejím skvělým textem. Ta písnička byla pro náš národ velice důležitá a my ji chtěli znovu vytáhnout ven, aby na ni lidi nezapomněli. Věděli jsme, že v našem podání nemůže mít stejnou sílu, jakou měla v podání Karla Kryla. Přesto jsme k ní přistupovali naprosto vážně.

Osobně mám na Karla Kryla vzpomínku z dětství, protože nějaký čas pobýval v Novém Jičíně, odkud pocházím. Bydlel kousek vedle nás, často se setkával s mým otcem a řešili u piva politiku. Tátu později zavřeli za to, že na večírku ROH jeho Anděla zahrál a zazpíval. On se ale nakonec vymluvil, že je cizinec a že té písničce nerozumí. Zajímavé je, že pomník rodiny Krylových je v Novém Jičíně hned vedle pomníku naší rodiny. I to je důvod, proč máme ke Krylovi a jeho písničkám vztah.

Je v současné době společenská situace nakloněná tomu, aby vznikaly tak silné skladby, jako je právě Krylův Anděl?

Tran: Podle mě ano. Problém je však v tom, že lidé nechtějí nic takového slyšet. Chtějí se hlavně bavit. Jediné, co je vážně zajímá, je to, zda mají dost peněz. Pokud ano, nic politického a společenského v písničkách slyšet nechtějí.

Je to tak v pořádku?

Tran: Není. Když v šedesátých letech začal rock’n’roll, byl v něm prožitek a názor. Muzikanty tenkrát spousta věcí štvala a zpívali o tom. Dneska se v muzice hlavně vymýšlí, co by se lidem mohlo líbit. Tvůrci se podbízejí, a když jim nějaký krok nevyjde, dělají něco jiného. Hudba kvůli tomu ale ztrácí na kvalitě, a to je škoda.