Článek
Inscenace vznikla speciálně pro prostor lodi kotvící poblíž pražské Výtoně a na jejím tvaru je to znát – herci se ze všech sil snaží co nejvíc využít každého detailu. Ačkoli představení začíná pod střechou, herci (na rozdíl od diváků) záhy „bezpečný“ prostor opouštějí a hrají na otevřené palubě, kde se brodí vodou, usilovně cákají a ždímají mokré prádlo, probíhají po lávce, a dokonce využívají i přistavené maringotky (včetně střechy i WC).
Samotný příběh tří sourozenců a jedné trosečnice, kteří se v hluboké osamělosti po potopě plaví na voru v jakémsi neurčitém „postcivilizačním“ bezčasí, ale strádá neujasněností koncepce i hereckou a režijní (Jakub Šmíd) přibližností včetně velmi ledabylé mluvy, což spolu se zvuky pronikajícími z okolního nábřeží snižuje vyznění a divadelní působivost představení na minimum.
I po výtvarné stránce (scénografie Radka Vyplašilová) je inscenace galimatyášem prostředků, kde se skutečná voda pere s vlnami stylizovanými igelitem, z řady míst není herce vůbec vidět a „tajuplný“ rybář působí až příliš jako vycpaná figurína.
Inscenací vzácně prokmitne náznak poetického snu – ať už v podobě mořského koníka Ireny Kristekové, náznaku milostného vzplanutí mladšího bratra (Vítek Maštalíř), či blíže nespecifikované touhy po mořských hlubinách u despotického staršího bratra (Jiří Kniha), ale celek je zmatený a zdlouhavě jednotvárný.
Největším zážitkem je živá hudba provozovaná duem DVA (výborní manželé Kratochvílovi), která jako jediná spolehlivě nese stopu tajemnosti a snu. Inscenace na lodi Tajemství se bude hrát ještě od 20. do 24. září.
