Nemohu si pomoci, ale nejenom textu jednoho z nejmagičtějších prozaiků minulého století, ale také jeho dramatizaci z pera Václava Nývlta se nejvíc daří na studiových scénách. Klasické kukátkové divadlo může téma zradit nejenom honosně zlacenými lóžemi a tradičním portálem jeviště, nepřekonatelnou hranicí mezi herci a diváky.

Tři svatí v zámezí

Pábitelsky bezbřehá poezie Bohumila Hrabala, jeho fantazijně řetězené asociace stupňované až do životních absurdit ocitají se totiž ve strojeném, ať chceme nebo ne procovském prostředí měšťáků, kteří spisovatele po celý jeho život považovali jen za přisprostlého pivaře, jemuž je nejlépe se vyhnout.

I když scénografka Kristina Matre Křížová kouzlila scénu až naturalisticky syrově, ocitá se dobře hrající trojice aktérů - Petra Kubese (Vladimír), Pavel Juřica (Egon) a Dušan Urban, představující Hrabalovo Ego - velmi nespravedlivě v autu. Například filozofovo "kurvafixování" zní z jeviště nepatřičně, ne naplno, tudíž uzarděně. A je po atmosféře. Herci hrají, a to je chyba, ty tři svaté je totiž zapotřebí na jevišti prožít.

Čekání na Klemense

Mnohem víc se dařilo vedlejším figurkám. Po Ifigenii mne o talentu znovu přesvědčila Tereza Vilišová v roli temperamentní Cikánečky. Vedle ní se uplatnil i Viktor Dvořák jako Eman, který ještě neví, co od života chtít. Životné figury v Malíři pokojů a v Šulcové stvořili také Petr Franěk a Ivana Plíhalová. Stejnými zarděnkami jako tři ústřední postavy trpěli na jevišti Vlasta Hartlová (hostinská Marie), Vladimíra Včelná (Nevěsta) i další. Není to jejich chyba, ta spadá na vrub režii.

Tvorba činohry Moravského divadla v posledních měsících poněkud ustrnula na mrtvém bodu. Jako by se už čekalo, že s ní pohne až nové vedení souboru, které by měl od příští sezóny převzít vítěz výběrového řízení - Václav Klemens.

Moravské divadlo Olomouc - Bohumil Hrabal: Něžný barbar. Dramatizace Václav Nývlt. Režie Štěpán Chaloupka, dramaturgie Věra Mašková, výprava Kristina Matre Křížová.