Jak vůbec vznikla myšlenka na muzikál o Robinu Hoodovi?

Ta nabídka přišla od producenta Michala Kocourka. Mě osobně by tohle téma zpracovat nenapadlo. Ale když jsem o tom začal přemýšlet a představoval si, co by z toho z ryze hudebního hlediska šlo udělat, začalo mě to čím dál víc zajímat. Už proto, že jsem nikdy takovou „keltskou“ hudbu nedělal, možná by se našly nějaké názvuky v Johance z Arku, ale jen okrajově. A tady najednou byla lákavá možnost ponořit se do melodiky i harmonie těch písní a transformovat je do svého hudebního cítění.

Zajímala vás keltská hudba už před Robinem Hoodem?

Ani ne. Kdysi v 70. letech jsem strašně rád poslouchal Alana Stivella, líbil se mi. Ale ke keltské hudbě jsem opravdu vztah neměl.

Nicméně jste si ho našel…

Protože se vždycky snažím psát hudbu, která by se líbila i mně. Navíc jsem z filmu zvyklý, aby hudba byla aspoň částečně programní, aby ctila téma a obsah. Začal jsem poslouchat keltské skupiny, ale měl jsem s tím problém: ono je to nádherné, ale někdy velmi, velmi monotónní, repetující, navíc občas je to normální country – kdyby mi někdo řekl, že poslouchám Nashville, tak mu uvěřím. Samozřejmě, Keltové mají krásné balady, ale někdy je to harmonicky chudé, postavené na rytmu a emoci tomu dodává i nádherná keltština.

Co vám keltská hudba přinesla do vaší skladatelské kuchyně?

Třeba využití spousty neobvyklých nástrojů, včetně keltské harfy, kterou nám nahrál v Čechách žijící anglický specialista na tento nástroj Sean Barry. Ty nástroje přinášejí často velmi krásné a barevné zvuky a když je člověk správně použije (nikoli zneužije!), tak to může hudbu velmi pozvednout. A nejsou to jen harfy nebo dechové nástroje jako flétny, píšťaly či cistra, které natočil představitel biskupa a Herna Petr Opava, ale i spousta bicích. A nezůstalo jen u Keltů, použil jsem i etnické nástroje, které nemají s Kelty nebo s anglickým teritoriem nic společného.

Například?

Různé východní harfy, smyčce… Jsou to kolikrát jen takové zvukové fragmenty, které posluchač často ani nepostřehne, ale které aranži obohacují. Ostatně i použití nástrojů z východu máme zdůvodněné tím, že v naší verzi vystupuje postava zvaná Asiat. A navíc – vždyť je to celé pohádka.

Byl Robin Hood idolem vašich klukovských let?

Ale kdepak! Já jsem z generace, která si hrála na partyzány a rudoarmějce. V první nebo ve druhé třídě jsem se hádal s kamarádem o to, zda je důležitější pohraničník nebo zemědělec. Já jsem hájil pohraničníka, protože když nezadrží imperialistu, tak ten zemědělci ukradne veškerou úrodu. To jen pro ilustraci o hrdinech mého dětství. Kdepak Robin Hood! K tomu jsem se dostal mnohem později, už ani nevím jestli dříve skrze četbu nebo film. Ovšem nejvíc na mě zapůsobil film s Kevinem Costnerem v hlavní roli.

Robin Hood je téma pro muzikál jako stvořené…

Jistě, je v něm láska, dobrodružství, romantika, má i rozměr fantasy, nabízí to strašně moc možností. Až je divné, že se toho nechopil někdo dřív. S Gábinou jsme na internetu objevili německý a italský muzikál o Robinu Hoodovi, ale to bylo něco dost úděsného.

Ptát se čtrnáct dní před premiérou, jak jste s inscenací spokojený, je asi nesmysl?

Já jsem z ní hlavně zatím skoro nic neviděl, protože jsem věčně zalezlý s muzikanty ve studiu. Ale s dnešní ochutnávkou pro novináře jsem byl hodně spokojený. A nejen pěvecky. Scéna i kostýmy jsou nádherné, choreografie taky, herci podávají téměř akrobatické a kaskadérské výkony. Když dojde k syntéze herectví, pohybu a zpěvu, pak teprve je to plnohodnotný muzikál. A věřím, že právě tím Robin Hood bude. A taky velká podívaná, ale ta k tomu patří.