Ve srovnání obou souborů zvítězili Maďaři, jejich výkon lze již teď označit za jeden z vrcholů přehlídky. Ani Angličané ale nezklamali a především jejich temperamentní lotyšský dirigent, mladý Andris Nelsons, se ukázal v dobrém světle.

Vysoký mladík táhne orchestr k výborným výkonům. Nejlépe jim vyšel úvodní Wagner (předehra k Lohengrinovi). V dobrém světle se ukázal i mladý pianista Paul Lewis podáním Beethovenova Koncertu č. 5 Es dur. Dvořákova Novosvětská však prozradila, že Nelsons zatím českého skladatele teprve objevuje.

Proti tomu zkušený Iván Fischer zopakoval s BFO zážitek z Pražského jara před dvěma lety. Za použití praktikáblů netypicky rozsazený orchestr vytvořil kouzelnou zvukovou krásu, skvělou dynamiku, tempově i výrazově prvotřídní.

Obě Dvořákova díla (Suita A dur i Legenda č. 6) i skladby Roberta Schumanna (Koncert pro 4 horny a Symfonie č. 3 Es dur) nadchly publikum k ovacím vestoje a přídavek Slovanský tanec č. 16 večer dovršil.

Fischer si „dovolil“ i dvě nezvyklosti – po přestávce spojil Legendu se Schumannovou symfonií bez přestávky a při přídavku k sobě na stupínek pozval i hráče s trianglem, takže na stupínku bylo skutečně plno!