Poněkud neobvyklé ovšem je, že mezi věrnými milovníky jejich filmů najdeme jak zaryté klubisty, tak diváky multiplexů. Vysvětlit to lze nejspíš tím, že Coenové nemyslí na to, kam bude jejich film patřit, nesnaží se primárně o rekordní návštěvnost ani o umění za každou cenu. Coenové se totiž vůbec o nic nesnaží – prostě si točí, co chtějí, a ono to funguje.

Neaspiruje prvoplánově na trhák

Ani Seriózní muž neaspiruje prvoplánově na trhák (mimo jiné proto, že v něm nehraje jediná hvězda) ani na velké ceny, ale přesto dostal dvě oscarové nominace a s úspěchem se hrál například na letošním karlovarském festivalu. Žánrově stojí trochu stranou většiny coenovských filmů, ale přesto patří k jejich nejlepším, nejhlubším a lze předpokládat, že i k nejniternějším dílům.

Dokládají v něm zejména, že člověk se nikdy nevymaní z prostředí, kde vyrůstal, že to prostředí je dokonce určující pro další život víc, než si kolikrát chceme připustit. Coenové se totiž tentokrát vracejí do dětství v prostoru i čase – děj se odehrává v židovské komunitě na periferii univerzitního města kdesi na středozápadě.

Hlavní hrdina Larry Gopnik vyučuje matematiku a jakožto správný matematik také miluje vše exaktní. Byl by rád, kdyby i v životě do sebe všechno zapadalo tak přesně jako neznámé do jeho rovnic. Jenže přesně to se neděje.

Larry je sice seriózní muž, který se nikdy ničeho špatného nedopustil, ale přesto mu osud klade nástrahy v podobě ústrků a protivenství takřka na všech myslitelných frontách: manželka se ho chystá opustit s nejlepším přítelem, výstřední neřku-li nesvéprávný bratr mu ztrpčuje život, děti s ním jednají jak s kusem hadru na podlahu, ve škole si ho neváží a těsně před rozhodnutím o vytoužené a zasloužené definitivě se dozví, že ho kdosi šeredně pomlouvá...

Larry se jen marně ptá, zač ho Bůh trestá, když přece nic neudělal, ale dokonce ani ti, na něž jsou lidé jeho víry zvyklí spoléhat nejvíc – rabíni – mu nedokážou odpovědět na jeho otázky. A neodpovídá na ně samozřejmě ani film – jako by naopak tuto otázku kladl na oltář celého židovského údělu.

Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř

Seriózní muž je totiž nejvíc z Coenových filmů zakotven nejen v židovské komunitě, ale také ve filozofii a humoru.

Člověk má chvílemi až pocit, že nejen tento film, ale celý život je jen jedna židovská anekdota o tom, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, ale že i to utrpení si člověk může vlastně – když na to přijde – i užít. A v tomto rámci má Seriózní muž množství významových rovin, v nichž baví, dojímá, a někdy z nich i pořádně mrazí.

Coenové velmi šťastně obsadili film neznámými, většinou divadelními herci, kteří tvoří společenství, v němž by hvězdná tvář rušila. Týká se to i skvělého Michela Stuhlbarga, který obdařil Larryho přesnou dávkou zoufalství i pokory, s níž svůj nepochopitelný úděl snáší.

Celkové hodnocení: 100 %