Jedná se o krátké prozaické útvary, řada z nich balancuje na hranici povídky a fejetonu. Obvykle se zabývají jedním tématem, kolem kterého rozvíjejí krátký příběh či řetěz asociací a úvah. Vystihuje je silně subjektivní přístup autora, umocněný jednoduchou stylistikou. Podobně jako fejeton gradují do pointy.

Netradiční úhel pohledu

Nahozenou problematiku rozebírají z netradičního úhlu pohledu a částečně pro ni nacházejí řešení, ale vždy jen na rovině metafory.

Sám Kersch svou tvorbu označuje jako „nanopovídky“, neboť se jimi táhne tenké, na první pohled leckdy nepostřehnutelné vlákno příběhu, tedy nanovlákno. Tyto příběhy se odehrávají v Čechách, nejčastěji v okolí Plzeňska, kde autor vyrůstal.

Opakovaným námětem jsou právě reminiscence z dětství. Charaktery postav odvozuje od vlastních zážitků. Pomocí konkrétních příběhů předává čtenáři trýznivý prožitek, jenž v paměti přežívá napořád.

Návraty do minulosti však nezatěžuje nadbytečná melancholie – Kersch nezůstává u vzpomínky samotné, ale prožitou událost umně zobecňuje. Přesně pojmenovává a popisuje daný stav věci, takže jeho zkušenost lze snadno přenést i do současnosti.

Pod mikroskopem se ocitají lidské povahy

Nutno poznamenat, že smýšlení vědce-chemika skutečně nezapře. Pod mikroskopem se místo vzácných kovů ocitají lidské povahy, které však bývají vzácné pouze ojediněle. Autor zkoumá všechny možnosti, jak lze v kterou chvíli jednat, hodnotí je a vytváří vlastní stanovisko.

Vypjaté situace dávají vyniknout nejrůznějším podobám lidskosti, dokážou obnažit skutečnou tvář svých protagonistů.

Spisovatel k nim přistupuje s až ironickým nadhledem, nikdy se ale zcela nevzdává optimismu, který i ze závažných témat dělá v podstatě příjemné a nekomplikované čtení.

Celkové hodnocení: 65%