Osmadvacetiletá Luísa byla všemi okolnostmi doslova odsouzena k hudbě. Pochází ze Sao Paula, kde sídlí nejslavnější školy samby, a hlavně je dcerou muzikanta Amado Maity a producentky Myriam Taubkinové.

Jako profesionální zpěvačka si vydělala první peníze už v sedmi letech v jedné reklamě. Rodiče ji učili poslouchat brazilskou klasiku (Joao Gilberto, Antonio Carlos Jobim) a ona sama si objevila západní vlivy, např. Prince a Michaela Jacksona.

Na svém prvním sólo albu ukázala, jak se dá fantasticky spojit brazilská world music a nejmodernější pop. Hrát standardy od Jobima je sice fajn, ale Luísa chtěla jít dál, ne však cestou primitivní taneční hudby.

Album založila akusticky, vedle kytar především na perkusích, svou roli hrají také nenápadné housle a elektronika. Nejde o další vyčpělé tuc-tuc, rytmika se hraje naživo, elektronika dotváří spíše záhadnou zvukovou mlhu a posunuje celek až na hranice trip-hopu. Tomu všemu vládne její velmi smyslný, křehký zpěv.

Lero-Lero částečně připomíná brazilsko-nizozemskou skupinu Zuco103, kterou už čeští posluchači znají i naživo, má však ještě jemnější zvuk. Ukazuje talent i značnou zkušenost mladé zpěvačky.

Celkové hodnocení: 90 % 

 

Audio