Repertoár zpestřují prajednoduché popěvky hrané na primitivní klávesy, které by klidně mohli pocházet z dílny sanfranciských The Residents.

Aaron Freeman se však stylovému zařazení k alternativnímu rocku brání: "Nevím, co tento termín znamená, dobře však vím, co to je být mimo hlavní proud. My jsme mu hodně vzdálení, což je v pohodě, protože mainstream v současné době nestojí za nic. A nechybí nám fanoušci." Přes zkreslený pokroucený zvuk kytar nepovažuje kapelu ani za součást noiseové scény, ačkoli druhá deska Ween vyšla u firmy Shimmi Disc. "Její šéf Kramer je jen naším fanouškem," tvrdí Freeman a dodává: "Sonic Youth sice jsou v pohodě, ale já nejsem fanda hippieovského undergroundu, mám raději Eltona Johna."

Velké firmy jsou v krizi

Přes osobitý zvuk a svébytné pojetí však skupině nečinilo potíže najít vydavatele pro svou poslední desku Quebec. "Máme dobrou reputaci, vyšlo nám osm desek, takže lidé vědí, kdo jsme. Obeslali jsme firmy a nakonec se rozhodli pro Sanctuary. Pracují tak fajn lidi a měli velký zájem o Ween. Nechtěli jsme se vrátit k velké firmě, protože ty jsou nestabilní a pořád se dívají po nové "velké věci", která ovšem nepřichází. Každého půldruhého roku se v nich také mění lidé, což jsme poznali u pobočky Warner Music Electra, kde se třikrát vyměnilo osazenstvo. To ztěžuje spolupráci, i když peníze jsou dobré."

Premiérový koncert by měl tuzemské fanoušky plně uspokojit. "Koncert by měl trvat dvě a půl hodiny. Odehrajeme tak třicet písní, půjde o průřez naším repertoárem, některé budou znít hodně odlišně než na deskách, což však neznamená, že bychom improvizovali, my je jen přearanžovali pro současné obsazení. Zazní i skladby, které se na deskách neobjevily, což je případ Someday, která byla napsána pro poslední album, ale neobjevila se na něm. Máme hodně písní, které nevyšly na albech, protože jich vždycky složíme více, než kolik jich nakonec na album zařadíme."

Evropské publikum je jiné

Vystupovat před evropským publikem Freemana láká: "Hraní v Evropě je jiné. Lidé tam přistupují k hudbě jinak, nechci říci lépe nebo hůře, zatímco hodně Američanů si jde jen užít sobotní noc a křičí, lidé v Evropě to beru jako koncert, který si jdou poslechnout." Koncertování však má i odvrácené stránky: "Život na turné je podivným nikdy se necítíte usazený."