Jak se vám hraje v takovém deštivém počasí, jaké panovalo při vašem vystoupení na Sázavafestu?

Je velmi zajímavé hrát v naprosto odlišných situacích. Někam přijet, zjistit, že lije a mrzne, jako se to stalo tady, a na základě toho přemýšlet, jaké zahrajeme písně a co při tom budeme říkat lidem.

Stává se vám často, že hrajete v dešti před rozbahněným areálem?

Jsme z Anglie, kde prší pořád. Ale mně se ta rozmanitost líbí. Některé velké kapely, jako třeba Rolling Stones, možná vnímají každý koncert úplně stejně, možná ani nevědí, ve kterém městě jsou. Mně se líbí, když přijedeme do Prahy a dostaneme zprávu, že je hrozné počasí a v areálu je bahno. Já sám bych asi kvůli své oblíbené kapele hodinu v blátě na poli nestál. Takže velice ocením, když vidím, že si nás lidé v takových podmínkách přišli poslechnout. Je to fantastické.

Takže necítíte ani náznak zklamání, když koncert kvůli špatnému počasí sleduje jen několik stovek lidí roztroušených v prostoru?

Necítím. Vážně, i kdyby tam stál jediný člověk, hráli bychom pro něj. Bylo celkem složité se do Kácova vůbec dostat, a když jsme přijeli, asi za dvě minuty jsme byli promáčení. Takže i kdyby tam uprostřed louky stál jediný člověk v pláštěnce, bylo by to skvělé. Jsme kapela za to že zahrajeme, dostaneme zaplaceno. Zaplatí nás právě ti lidé, kteří přijdou na koncert. Když přijdou, i když prší, je to perfektní. Miluji to.

V České republice jste hráli už mnohokrát. Máte k ní osobní vztah, jiný než k ostatním zemím, v nichž hrajete?

Ano, máme to tu moc rádi. Vaše země je pro nás výjimečná tím, že je to jedna ze těch, kde jsme poprvé hráli ještě před tím, než se změnila politická situace. Mám na mysli to, že jsme tu vůbec poprvé hráli někdy v osmdesátém osmém nebo devátém roce, když bylo vše úplně jinak. Vracíme se sem a pozorujeme ten vývoj. Díky tomu máme pocit, že to tu trochu známe a víme, jací tu žijí lidé.

Máme tu přátele, se kterými o vaší zemi hovoříme. Podobný vztah máme třeba k Budapešti, kde jsme hrávali už v osmdesátých letech. Naopak třeba do Hamburku jezdíme téměř každý rok, je to nádherné město, ale ten vztah je jiný. Není tam to zvláštní pouto.

Vždy jste byli politická kapela. Je politika stále hlavním tématem pro vaše písně?

Začínali jsme v polovině osmdesátých let, kdy byla ministerskou předsedkyní Margareth Thatcherová a Anglie byla ve válce. Horníci v celé zemi rok stávkovali, což pro nás, kteří jsme pocházeli z hornického prostředí, bylo ohromné téma. O tom jsme museli zpívat. O politice a světě, který zanikal.

Člověk ráno vstane, koukne se na televizi, přečte si noviny a vždy ho něco pobouří a nadzdvihne natolik, že o tom musí psát. Zatímco některé kapely mají texty o lásce, autech a o tom, jaké je být slavný, my chceme zpívat o tom, co je v novinách. Tak jak to na začátku bylo s horníky a Thatcherovou.

Jaké jsou teď pro vás důvody zpívat o politickém dění?

Vždy jsme to tak měli, a to trvá. Británie se v současné době účastní dvou válek. Jsme v Afghánistánu, naše zbraně jsou v Iráku. Stále na to musíme myslet. Další věc je ekonomická recese. Bohatí lidé si v Anglii stále vedou velmi dobře, ale chudí přicházejí o práci a mají opravdu hodně málo peněz. O takové věci je třeba se zajímat. A my o nich budeme zpívat navždy.