Podle vašich internetových stránek jste vznikli už v roce 1977 a letošní rok by tedy měl být šestadvacátý. Kde se stala chyba?

Je to trochu složitější. Zpočátku jsme hráli jak se dalo, ale teprve v roce 1978 jsme začali vystupovat jako Jablkoň. Rozhodli jsme se, že za začátek naší existence budeme považovat rok prvních oficiálních vystoupení.

V čem bude váš dnešní koncert v rámci festivalu Alternativa výjimečný?

V první řadě v tom, že bude symfonický. Ne že bychom tak už v minulosti nehráli, ale budeme prezentovat trochu jiné věci.

Vaše skupina má několik podob: Jablkoň a Svěcený, Malá lesní Jablkoň, Symfonický Jablkoň, Jablkoň. To je poněkud matoucí, nemyslíte?

Když si vezmete jiné muzikanty, řada z nich hraje různou hudbu v několika skupinách. My hrajeme různou hudbu v jedné skupině, takže je to podobné, i když neobvyklé. Výhodou je, že jsme stále jedna parta. Nevýhodou, že posluchači občas bývají trochu zmateni. Skalní příznivci z dřívějších dob nám naše úkroky stranou občas vyčítají, ti novější zase nemají potřebu slyšet klasickou Jablkoň. Lidé to s námi mají trochu těžké.

Jaká je vaše hlavní linie?

Prezentují ji alba Baba Aga nebo Machalaj. Někteří se na nás zlobí kvůli takovým těm přímočarým písničkám z pozdější doby, ale ne každý ví, že jsme to stejně dělali už v úplných začátcích.

Je před vámi ještě nějaká hudební či stylová výzva, k níž byste se chtěli v rámci skupiny dobrat?

Zajímá mě třeba taneční hudba. Jsem přesvědčen, že jde udělat dobře. Dalších výzev je přirozeně spousta, ovšem nedá se to stihnout. Na poslední naší desce jsme neřešili, jestli budou písničky takové nebo makové. Vždycky jsme je udělali tak, jak nám to připadlo nejlepší. To je, myslím, správná cesta.