Spokojen nebude, kdo se do Alfreda na Mezzo vypraví jako na emancipovanou produkci. Pětice "ženských po třicítce" si jen s úsměvem i trochu vážně posteskne nad ženským údělem, jejich sny, touhy i úlety jsou ale podobné těm mužským, kterým dávají v Alfredovi růžovoučké programy, zatímco divačky dostávají modré.

Ženské z druhé ruky

Pozornému muži ovšem neunikne, že postesky mají své oprávnění, pokud se na scéně mluví o uvázaní na výchovu dětí, o interupcích...

Některé etudy patří ke špičkovým, například ironizovaná variace na japonské butó nebo monolog Lustigové v hromadě žen, ani holek ani dam, zavalených hromadou obnošeného prádla symbolizujícího úděl, prokletí, životní kámen všednosti.
Základní charakteristiku vyslovují autorky pod režijním vedením Viktorie Čermákové samy: "Jsem moderní žena a nečekám na uspokojení. Mám falešnej penis, falešný řasy, falešný nehty, falešný rty, falešnej úsměv, falešný oči, falešnej zadek, falešný prsa a nádhernou falešnou vagínu."

Nedělejte si ale naději, žádné porno se v Alfredovi nekoná. Všechno začíná rozcvičkou ve fitnes centru, a pak už Halka Třešňáková, Petra Lustigová, Daniela Voráčková a jejich dvě panevropské souputnice, Helene Kvint z Dánska a Stefania Thors z Islandu, u sklenky vína prostírají osudy svých "ženských z druhé ruky".

Provokace, ale i poezie

A říkají také: "Neexistuji. Jsem voda. Vzduch. Prostor. Energie. Světlo, tma. Pohyb myšlenek. Vznik a zánik myšlenek. Myšlenky putují jako mraky a ptáci. Jsou a za chvilku nejsou. Jsem svoje myšlenka. Jsem mrak."

Mezzo má v sobě krásnou autenticitu, dámy promítají do charakteristik vlastní zkušenosti, jejich improvizace o nadějích, zklamáních, o nemožnosti naplňovat dívčí snění a plánování partnera i kariéry jako by ústily do povzdechu "připadám si, jako kdybych vystoupila ze stroje času".

Kdo by chtěl podezírat upřímnou výpověď Žen z druhé ruky z exhibování, asi jejich asociativní poezii neporozumí. Má ale aspoň šanci koupit si opravdu za babku něco ze secondhandového výprodeje zmíněné hromady šatstva.

Secondhand Women - Kvint, Lustigová, Thors, Třešňáková, Voráčková: Mezzo

Divadlo Alfred ve Dvoře, Praha

Texty: Elisabet Jökulsdóttir, režijní spolupráceViktorie Čermáková, hudba Lada Plachá, světelný design Šárka Havlíčková, výtvarná supervize Maria Šmidlová