Jak vznikla idea koncertu na řece právě pro Prahu?

Po úspěchu loňského koncertu na Staroměstském náměstí mě požádali mí přátelé z bývalé Jugoslávie, kteří tady žijí, o podobnou akci. Nechtěli jsme opakovat Staroměstské náměstí a vymysleli jsme spolu koncert na řece. Je málo měst, která nabízejí takovou zázračnou krásu a mají v centru i řeku s mnoha krásnými pohledy a s nadšenými lidmi, kteří rádi něco takového podpoří.

Už jste něco takového podnikl?

Ne, je to i pro mne premiéra, ale nebojím se toho. Jednou jsem hrál v Benátkách a to bylo hodně podobné a můj veliký úspěch. Určitě je to náročné organizačně, ale setkávám se zde pouze s nadšením a pomocí lidí, takže tříhodinový koncert dopadne dobře.

Máte nějaké delší styky s Prahou a s českou kulturou?

Jako mladý rocker jsem v Sarajevu i jinde hrával ve striptýz barech, kde působilo vždy hodně krásných Češek. Ty bary za komunismu byly spíše intelektuálními centry než něčím sexuálním a dostali jsme tam dobrou školu. Na střední škole to byla česká literatura Hrabal a Škvorecký, později film. A nezapomeňte, že ve staré Jugoslávii skoro každý měl někoho, kdo před válkou studoval v Praze – i můj otec inženýr.

Loni jste hrál hlavně hudbu z alba Alkohol–Slivovice. Jak daleko je druhý díl Champagne?

Již vyšel a chtěl jsem, aby se trochu odlišoval charakterem od Slivovice. Dokonce jsem do ní zakomponoval i koncert pro housle. Ale koncertně to nešlo dohromady, i v reálném životě, když pijeme šampaňské, tak to na Balkáně vždy sklouzne spíše k aroganci. Proto se nyní ani obě části koncertně příliš neliší.

Loni jste v Praze prohlásil, že končíte s filmovou hudbou. Nezměnil jste názor?

Ne, uvědomil jsem si, že nemohu dále psát soundtracky pro určité filmy. Píšu nyní pro každého posluchače hudbu, která je jeho vlastním soundtrackem. Vždyť každý z nás si nosí v hlavě tak 100 až 200 melodií, ke kterým se vrací. Je to jeden velký soundtrack a součástí toho bych chtěl být i já a moje skladby.

Vaše hudba je inspirována hodně romskou. Proč?

- Romové zanechali velikou stopu v evropské kultuře, zejména v hudbě. Není skoro skladatele, který by jimi nebyl inspirován. A na Balkáně je to větší než jinde, Romové to jsou takoví evropští kovbojové, stále na cestách, milující svobodný život. Každý, kdo má na Balkáně něco s hudbou, se setká i s tou romskou. Mně to otec dlouho zakazoval, ale neuspěl. Vyrůstal jsem s ní, je v Kusturicových filmech, v mé Karmen se šťastným koncem i jinde.