Nyní mají čtenáři k dispozici překlady čtyř z osmi autorových knih, což lze v kontextu skandinávské literatury považovat za úspěch. Jako zatím poslední vydalo nakladatelství Vakát krátký román Tiché dny v Mixing Part.

Po komplikovanějším Dopplerovi se v něm Loe opět vrací ke stylu takzvaného nového naivismu, který původně vznikl jako reakce na přestylizovanou literaturu konce 20. století. Od prvních knih se však výrazně liší.

Autor vsadil na zjednodušenou estetiku spojenou s komplexnějšími postavami. Krátké výjevy se střídají v rychlém sledu a hrdinové jsou charakterizováni jednotlivými, často velmi banálními situacemi. Pomocí jejich vyjadřování se čtenář postupně přibližuje k autorovu záměru. Smysl textu totiž stojí na pocitech, které vyvolává – Loe se soustředí především na to, co lze pochopit bezprostředně a intuitivně.

Román tvoří pouze dialogy doplněné několika poznámkami, podobnými režijním pokynům. Sám Loe jej označil jako „fragmentární a krátkou tragikomedii v divadelní stylu“. Potvrzuje generační snahu psát o závažných tématech s nadhledem a v knize vtipně glosuje složitost dnešního života.

Mezilidské vztahy v celém rozsahu

Autorův pohled ale není povrchní. Repliky postav jsou místy strohé, ale vždy natolik výstižné, že zde vypravěč rozhodně nechybí. Zachycují mezilidské vztahy v celém jejich dosahu, především odcizení, k němuž dochází mezi ústřední dvojicí.

Podobně jako ve většině z předchozích Loeových románů se totiž setkáváme s hrdinou – mužem, reflektujícím svérázný pohled na svět. Tentokrát ale nejde o onemanshow, protože divadelního dramaturga Brora obklopuje rodina. Často proti jeho vůli.

Trousí proto jedovaté poznámky na účet manželky i nenáviděných Němců a pod záminkou, že musí myslet na divadlo, se zamyká na toaletě, kde se oddává fantaziím o Nigelle Lawsonové, nejpřitažlivější kuchařce na světě. Každým slovem dává okolí najevo svou intelektuální převahu.

Ze sondy do manželské krize se tak postupně stává parodie na sebestředné „rádobyintelektuály“, kteří se nechávají dojemně zmítat životem. A to všechno na prázdninách v Německu, ve městě Mixing Part, co se nakonec Mixing Part vůbec nejmenuje.