Ota Filip: Sousedé a ti ostatní

Oskar se často lekl, když si uvědomil, že si už pět let potajmu zaznamenává své poznatky a zkušenosti ze života se svými bavorskými sousedy, že si o nich vytvořil názor, možná dokonce poněkud pokřivený předsudky, které o Bavorácích nechtě nasbíral a nekriticky přijal... Vaši sousedé... Co to je vlastně za lidi? Zdravíte se, občas řeknete nějakou neutrální větu... Oskar Měšťáček, český emigrant a už nepíšící spisovatel, v jedné ulici malého bavorského městečka, vstupuje do cizích historií, do cizích příběhů, a kvůli nim je "nucen" vzpomínat, i na to, na co chtěl zapomenout; dějinám se nedá utéci a opakují se. A konec je absurdní a nečekaný... Co si tak myslí vaši sousedé o svých sousedech?

Host

Tomáš Boukal: Torava. Lovci severozápadní Sibiře, příroda a lidé

Jakýsi "bedekr" o lesních Něncích a Mansech (dohromady asi 10 000 osob) vznikl studiem literatury, ale i terénním výzkumem (1998, 2000 až 2001). Kromě základních informací o využívání přírodních zdrojů, loveckých a rybářských technologiích a úvodu do duchovního a filosofického chápání přírody a náboženských představách se autor věnuje také konfrontaci kultur s expanzí těžby ropy a plynu. Součástí knihy je i padesát textů loveckých vyprávění. I pro Čecha může být poučné, že: Jeden stařík viděl ve snu, že se z něho po smrti stane medvěd. Svým synům proto řekl: "Až zemřu, do země mě nezakopávejte. Jen mě na ni položte." Když zemřel, synové udělali, jak si přál. Po nějaké době přišli na místo, kde otce ponechali, a vidí, že od hrobu vedou medvědí stopy. Proto se medvěd člověka nebojí a dobře ho zná. (Proč je medvěd uctíván).

Dauphin

André Breton: Rozhovory (1932-1952)

Od března do června 1952 vysílal francouzský rozhlas 16 rozhovorů André Parinauda s Bretonem. Knižně doplněné dalšími 11 rozhovory z let 1941-1952 vyšly v tom samém roce. Bretonova "zpověď" není zásadním textem pouze pro surrealisty, je velice cenným historickým pramenem pro studium myšlení jednoho z proudů evropských intelektuálů mezi světovými válkami. Část těchto rozhovorů se stala "páteří" cyklu Surrealistické defenestrace, který pro časopis Světová literatura (ročník 1967) připravoval J. Řezáč. O své knize Spojité nádoby Breton např. řekl: To, co tu knihu v mých očích zachraňuje a co rozhodlo o její existenci, je objev, který jsem po mém soudu učinil, a popis, o nějž jsem se pokusil, kapilárního tkaniva, které zajišťuje "v mysli neustálou výměnu mezi vnějším a vnitřím světem, výměnu, jež si žádá neustálé vzájemné pronikání činnosti v bdělém stavu a činnosti ve spánku". Dodnes se domnívám, že na této rovině, na níž se lidské uvažování dříve či později dokáže udržet, ztrácí starý protiklad mezi materialismem a idealismem veškerý smysl.

Předmluva Jan Řezáč, přeložila Dagmar Steinová, básně přeložila Alena Nádvorníková, Concordia

Jared Diamond: Proč máme rádi sex?

Pozorujeme-li ho očima ostatních savců, je člověk úchyl. Tvor zvaný společenský se dokonce zásadně liší od lidoopích příbuzných tím, že kopuluje zpravidla v ústraní a ve "špatném čase" cyklu, jelikož čas ovulace je pro pár obtížně čitelný. Zato je lidská samička nadána "stálou sexuální vnímavostí" klidně i po menopauze, pokud ji zrovna nebolí hlava. Až na předpisy sekt provozuje člověk sex skoro pokaždé "rekreačně", což je evolučně vzato "monumentální plýtvání úsilím". Kalifornský držitel Pulitzerovy ceny za popularizaci fyziologie shrnuje dobré důvody, proč jsme to nechali dojít až tak daleko.

Přeložil Zdeněk Urban, Academia