Od vydání vašeho předešlého alba Ta-Dah uplynuly čtyři roky. Psalo se o tom, že jste v posledních letech byli blízko rozpadu. Je to pravda?

Nikdy jsem o této spekulaci nic nečetl ani neslyšel. Víte, přijít se třetím albem byla jen otázka času, a my jsme ho prostě potřebovali víc. Chtěli jsme, aby každá písnička byla pecka, aby to další album zase byla bomba.

Každá nová věc je výzva. Něco jsme měli hotové už před rokem a půl, ale s naším zpěvákem a pianistou Jakem Shearsem jsme se shodli na tom, že to nebylo ono. A tak jsme psali, přepisovali a tvořili dál. A tři roky nám daly možnost udělat album podle obrazu svého, takové, jaké jsme ho chtěli. Teprve potom jsme byli přesvědčeni, že se můžeme pustit na další turné a že máme zase něco úžasného. A to je deska Night Work.

V roce 2008 jste se rozešli s bubeníkem Paddym Boomem. Jaké byly důvody?

Vypadalo to dost dramaticky, ale byla to jen změna, lepší jak pro kapelu, tak pro něho. Já osobně s Paddym kamarádím dál, je to výborný parťák a muzikant.

Vaše nové album Night Work produkoval britský producent Stuart Price. V čem je podle vás jeho největší přínos novému albu?

Stačí, když odpovím, že Stuart Price je výborný producent, ve své profesi špička. Věděl přesně, jak si Night Work představujeme, co se od něho žádá. Má obrovské zkušenosti. Pracoval přesně a rychle.

Je pravda, že ho s vámi dali dohromady členové skupiny Pet Shop Boys?

Pet Shop Boys se na tomto albu přímo nepodíleli. Jsme si hudebně blízcí, ale oni se vydali lehce jinou cestou. Právě po jednání s Neilem Tennantem z Pet Shop Boys jsme celou produkci nechali na Stuartovi.

Váš dosavadní repertoár je plný hitů. Je těžké skládat písně chytlavé na první poslech?

Je. Dobrou písničku napíšete vcelku snadno, ale napsat výbornou, úžasnou písničku, kterou by lidi nejen rádi poslouchali, ale kterou by si i zamilovali, to už je složité. Popová muzika je umění, má mnoho poloh. A protože těch dobrých písniček máme dost, potřebovali jsme už jen ty skvělé.

Kolik hitů je na vašem novém albu?

To je těžké říct. Někdy hned, jak novou písničku složíte, víte, že bude mít úspěch, že bude hit. Někdy ji musíte slyšet víckrát, než si řeknete – ta se ale povedla. Je to jako s klasickou hudbou. Některá skladba vám napoprvé moc neřekne, až po opakovaném poslechu zjistíte, jak je krásná, a zamilujete si ji. Takže to budeme moci říct až potom, kdy album vyjde.

Vaše kapela se hlásí k homosexuální menšině. Jsou na nové desce texty k tomuto tématu?

Myslím, že takhle o písničkách vůbec nepřemýšlíme, takto k nim nepřistupujeme. Když jste dospělý a máte sex, je to téma pro všechny. A sex má mnoho podob. Určitě nepíšeme jen pro gaye. Píšeme pro všechny. Některé písničky jsou víc sexy, jiné méně, to je vše.

Jaké je z vašeho pohledu postavení homosexuálů v Americe?

I když je v této zemi toto téma na přetřesu už strašně dlouho, ani dnes není o této problematice jednoduché mluvit. A navíc je Amerika ohromná, je to kontinent. Přijedete někam, kde vás vítají v pohodě, ale po třiceti minutách jízdy v autě to může být úplně jiné.

Vzpomínáme si na film Milk se Seanem Pennem, který ukazuje, jak těžké to gayové v Americe měli. Takový pohled na celou věc jistě hodně pomáhá?

Ano. Tohle by měli lidi vidět, aby homosexuální problematiku pochopili v celé šíři. Před čtyřiceti lety o tom nikdo vůbec nemluvil. V této zemi bylo toto téma celá desetiletí tabu, zvlášť na venkově. Tady totiž nejde o to, jestli je to pozitivní nebo negativní, ale že stejně jako všechno ostatní i homosexualita potřebuje dialog.

V příštím roce oslavíte deset let existence. V jakém duchu ty oslavy budou?

Proboha, už tolik?! Na to jsme ještě vůbec nemysleli. No, vlastně budeme mít tohle nové album, se kterým budeme jezdit po světě.

Máte tři ceny Brit Awards, spolupracujete hlavně s britskými muzikanty a producenty, máte daleko víc příznivců v Evropě. Proč?

Tuhle otázku dostáváme nejčastěji a vždycky si pro odpověď něco nablblého vymyslíme. Ale v podstatě nikdo z nás neví, proč to tak je. Je to nejspíš jen souhra náhod, je to jako být ve správný čas na správném místě. Jistě je to i otázka štěstí a pohledu na muziku. Kdybychom možná s něčím takovým přišli dnes, třeba se ani nechytneme.

Nechystáte se také do Prahy? Není zas tak daleko od Londýna?

Na turné máte vždycky tolik lákavých míst. A jsem přesvědčen, že Prahu během několika měsíců jistě navštívíme.