Za třetí klavír uprostřed scény mne zaujal jako jakési černobílé logo představení a především suverénním virtuózním výkonem pianisty. Nebyl to onen obvyklý "hudební podkres", který většinou ruší a znemožňuje porozumění textu, ale významotvorný divadelní prvek, dokonce součást divadelního "textu" v nejširším slova smyslu. Hudba i zpěv často přejímaly roli textu a pojmenovávaly významy divadelních situací hry mimořádně působivým způsobem.

Vulgální překlad

Řeč herců jsem z té dálky slyšel velmi špatně a bohužel nemohu posoudit to základní: k jakým úpravám v textu hry došlo. Nicméně i to, co jsem viděl a slyšel, beru jako alternativní divadlo, které není možné (ani žádoucí) napodobovat, ale které je přesto nutné vidět, neboť může významně a pozitivně ovlivnit i naši soudobou interpretaci Shakespeara.

Jako pro překladatele je však pro mne otázka Shakespearovy řeči naprosto základní, je to "kyslík", bez něhož Shakespeare není Shakespearem. Představení, která ruší shakespearovskou řeč, se podle mne vzdávají tohoto nejcennějšího, co na Shakespearovi je: řečového rytmu, obraznosti a metaforičnosti.

Schlachten!

Tím není řečeno, že radikálním přepsáním Shakespeara nemůže vzniknout působivé divadlo, pracující se současnou řečí a s metaforami scénickými, pohybovými atp. Jsem proto přesvědčen, že radikální textové úpravy, které zasahují do živé tkáně Shakespearovy řeči, mají být vyjádřeny v názvu představení, přiznáním spoluautorského podílu, jako tomu bylo v případě Schlachten! (Do krve! - inscenace složená z tzv. historických her W. S., téhož režiséra, předvedená v Praze v roce 2001, pozn. red.).

Osobně si myslím, že až se spojí precizní herectví, skvělá práce s pohybem a hudbou s živým a obrazným Shakespearovým textem, bude to velký okamžik shakespearovského divadla. K této syntéze, domnívám se (možná mylně), směřuje spíš shakespearovské divadlo anglické (ve svých vrcholech - Brook, Hall, atp.) než divadlo německé. A jsem přesvědčen, že k ní s různou mírou úspěšnosti směřují i české shakespearovské inscenace.

Velmi věřím na divadelní pluralitu a festival německého divadla svými shakespearovskými inscenacemi k této pluralitě zajímavým a podněcujícím způsobem přispívá. Takže: německý Shakespeare, jak jsem ho viděl v sobotu 22. listopadu, není pro mne vzorem či modelem, ale katalyzátorem současného divadelního myšlení.

Ty přivandrovalče, ty vetřelče, ty posranej negře!

Shakespearova tragédie lásky, zrady a žárlivosti se v novém německém převyprávění Feriduna Zaimoglua a Güntera Senkela v podání souboru Münchner Kammerspiele v režii Luka Percevala stala v podstatě schwabovským fekálním dramatem, v němž dominantní úlohu hrálo slovo ulice, slovo "kanálu", jež překrylo obvyklou mnohovrstevnatost Shakespearova jazyka. Takový přístup vyvolal v mnoha divácích šok a odsudky. Sexismus, rasismus, perverzní vulgarita až za mez představivosti a pro mnohé i únosnosti vévodily v sobotu 22. listopadu v pražském Veletržním paláci třetímu představení Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Ukázku (Kateřina Jacques a Petr Slunéčko) přeložil Martin Hilský.


JAGO: Manželka si vždycky najde nejlepšího přítele, švagra, kolegu ze zaměstnání. Desdemona se chová jako obvykle. Tak, jak je tomu zvykem u obyčejných žen.
OTHELLO: Dnes v noci bude po všem. Bude mě chtít ukecat. Možná roztáhne nohy, když uvidí, že se to blíží. Potřebuju jed, jed jí zlomí vůli.
JAGO: Uškrťte jí ve Vaší posteli, kterou pošpinila. V nejskutečnějším smyslu slova.
OTHELLO: To je nápad. Brutální odplata. Velmi dobře, Jago.
JAGO: O Cassia se postarám já osobně. Nech je po Vaší vůli! Ach, jaká ostuda. Pan Brabantio... No, na Vás jsme zrovna čekali.
BRABANTIO: Krásný den, pánové. Dovedu si Vaší radosti vážit. Nezdržujme se formalitami. Přijel jsem z nanejvýš úředního pověření. Na příkaz panovníka Vám předávám Vaše odvolání, Othello. Obávám se, že Vaše dovolená je u konce. Ostrovní klima Vám očividně nesvědčilo. Vy jste vlastně vzhledem ke svým genům teplomilný, že? Přišel jsem, abych viděl svou dceru. A musím říct: Desdemona nevypadá dobře.
DESDEMONA: Tati, přestaň!
BRABANTIO: V průběhu několika dnů Vašeho manželství jste se předvedl jako krvežíznivý upír...
DESDEMONA: Tati, nemluv s mým mužem tímto tónem. Ještě chvíli pokračuj a mezi námi dvěma je navždy konec.
BRABANTIO: V panovníkově depeši se mimochodem dočtete, že Cassio bude na Kypru Vaším následníkem.
DESDEMONA: Znamenitě!
OTHELLO: Drž hubu!
DESDEMONA: Co jsi to řekl?
OTHELLO: Jak to že nejdeš a nesdělíš princi svého srdce zprávu o jeho úplné rehabilitaci? Vy dvě hrdličky pak můžete rovnou začít bezuzdně slavit. Nezapomeň ale zavřít dveře.
DESDEMONA: Já mám přece jenom radost z toho, že se ty a Cassio budete zase snášet.
OTHELLO: Skutečně?
DESDEMONA: Ovšem. Milý Cassio trpí jako zvíře. Jeho vysvobození je na dosah.
JAGO: To je pravda.
OTHELLO: Ty jsi ráda, že jsem odvelen domů?
DESDEMONA: Samozřejmě. Nic lepšího se nám dvěma přece nemohlo stát.
OTHELLO: Vám dvěma?
BRABANTIO: Ty posranej negře! Ty se odvažuješ vztáhnout ruku po mé dceři?
OTHELLO: Co chceš dělat? No pojď. Honem, pojď a ukaž mi, co dovedeš.
JAGO: Desdemona pláče, můj generále.
OTHELLO: Ta se přece rozbrečí na povel. No tak nám ukaž nějaký svoje čísla. Procházej se tady a vrť prdelí. Ukaž nám provaz, stojku. Nebo potěš přítomné pány svým tancem s banány. Budem si ho tady všichni honit do rytmu...
DESDEMONA: Ty jsi ale prase.
BRABANTIO: Ty přivandrovalče, ty vetřelče, tady ti evropský šaty nepomůžou... Nedávno takhle sedím v pánském klubu a v tom vidím vnuka jednoho zajatýho bimba, jak si proti mě překládá nohu přes nohu. A skutečně mi navrhnul, abysme si pokecali vo aktuálních turbulencích v našem státu. "V našem státu," říkal, "je na čase provést jisté reformy." Víš, co jsem mu odpověděl? Řek sem: "Vylej to plivátko a pořádně ho umej." Měl si slyšet to všeobecné veselí. Každopádně se teď v Benátkách změnilo klima. Lidé si pomalu začínají pokládat otázku, jestli by se neměl provést velký úklid. Jestli jsme náhodou v zápalu boje nenechali vystoupat podvratné živly příliš vysoko. Lid přece není to, o co bysme si měli dělat starosti. Nebo ty snad jsi pro demokratickou negrizaci?
JAGO: Já jsem voják. Hlasováním ještě nikdo žádnou válku nevyhrál.
BRABANTIO: Ty se mi líbíš. Ty máš charakter.
JAGO: Charakter?
BRABANTIO: Ano, charakter. Copak neslyšíš? Přátelé nového začátku... to jsou budoucí vládci naší vlasti. Pamatuj si to.


(Závěr první scény 4. aktu)