Ředitel ČT Janeček: Generační výměna v televizi už začala

Proč? Všichni věděli, že projekt neznamená manažerskou pozici v nové organizační struktuře. To zaprvé. Zadruhé jsem řekl, že jsem obecně spokojen s přístupem, prací a většinou i s výsledky. To neznamená, že je vše bez připomínek. Že na předloženém nemusíme pracovat. Je to strategie pro dynamicky se měnící prostředí. Neexistují jasná a jedině možná řešení. Přesto si dovolím říci, že ty dva případy, o nichž mluvíte, jsou odlišné.

S Kateřinou Fričovou jsme se dohodli na ukončení jejího angažmá s tím, že se hodlá věnovat hlavně akademické činnosti. Tím, že přijala pověření k přípravě projektu restrukturalizace, cítila povinnost koncept ČT 2 vypracovat. A úkol splnila.

Jsme dospělí lidé. Probrali jsme všechna hlediska současné i budoucí situace a dohodli jsme se, že toto řešení je nejlepší. Nemá smysl okolo toho dál spekulovat.

Tak o přijetí bez připomínek nemůže být řeč. Připomínky mám a budu jistě ještě mít prakticky ke všem projektům. U ČT 2 chci, aby slogan jiný prostor skutečně odrážel jinakost a výjimečnost tohoto programu. Aby v něm byl prostor pro experiment, pro mladé tvůrce. Aby jeho odlišnost byla zřetelná. Pokud by paní Fričová pokračovala, tak bychom o tom museli hovořit a projekt by se musel upřesňovat. Což platí ale i pro všechny ostatní projekty. I ty se budou upřesňovat a pilovat.

Tak předně je to i bývalý ředitel Jihočeského divadla a prozatímní ředitel Národního divadla a v kultuře se pohybuje celý život. Nastupuje do rozjetého vlaku. V takové situaci to nemůže být člověk, který nemá o ČT a jejím fungování představu. Není čas, aby se měsíce seznamoval s problematikou. Mrzena potřebné znalosti a schopnosti má. Věřím, že svou roli zvládne. Navíc nebude na to sám. Domluvili jsme se na spolupráci s Vlastimilem Ježkem, bývalým ředitelem Národní knihovny. Myslím, že vytvoří tandem, který projekt ČT 2 dotáhne do zdárného konce.

V tom, že se to děje na základě mé žádosti a že jsme na tom byli dlouhodobě dohodnuti.

Naše dohoda zněla, že pokud nenajdu adekvátní náhradu pro projekt nazvaný Nová média, pak Milan Fridrich tento úkol převezme. Milan dále rozvinul původní projekt Zdenka Šámala, právě pokud se týče integrace nových technologií do vysílání. ČT 24 je úspěšná, a to i v evropském srovnání. A to, že vypracoval projekt, mělo dva důvody.

Zaprvé: hledal jsem i jiné personální řešení. Pokud by se to podařilo, pak by Milan zůstal na pozici šéfa ČT 24. Jenomže ono je to velmi obtížné a při srovnání s ostatními adepty mi vždy vyšel Fridrich jako nejracionálnější řešení.

Zadruhé: pro Milana bylo důležité, aby zveřejnil svou představu o dalším rozvoji ČT 24, a to mu vypracování projektu umožnilo. Nová média jsou pro televizi klíčová, a Milan se díky svým výsledkům v jejich integraci do vysílání stal dobrým adeptem na nově vznikající úsek nových médií. Obrazně řečeno stal se trochu obětí svých dobrých výsledků.

Nepochybuji, že se takové komentáře objeví. Ale já to tak necítím a doufám že Milan také ne. Ostatně kdybych se ho chtěl zbavit, tak mu nenabízím z pohledu řídící hierarchie stejný post. Prostě bych mu sdělil, že končí. Tu pravomoc mám. Máme dohodu již delší dobu a Milan o tom i veřejně hovořil, že půjde tam, kde ho bude nejvíce třeba. V této chvíli jsou nová média pro ČT klíčovým projektem.

Naše schopnost oslovit mladé diváky je s tím neodmyslitelně spojena. Navíc kontakt s ČT 24 neztratí, protože to, co z pohledu nových médií začal, musí pokračovat, a navíc bude z nové pozice řídit i portál ČT 24. A ani Roman Bradáč, který ho nahradí na postu šéfa ČT 24, nemůže nová média zanedbat. Od Romana očekávám, že přinese zdravý konzervatismus do fungování ČT 24 a zvýší důraz na analytickou stránku jeho vysílání. Oba jsou odsouzení k tomu spolupracovat a já nepochybuji, že to zvládnou.

Inženýr Žádník byl externím spolupracovníkem firmy Deloitte při jejich auditu v ČT a udělal na mne velmi dobrý dojem. Je to ekonom a manažer, což je přesně role ředitele programových okruhů. Chtěl jsem, aby i svou odborností demonstroval, že se nejedná o jakéhosi univerzálního programového ředitele. Kreativce, který bude určovat, co je dobré vysílat a co ne. To není jeho role. Jeho role je manažerská. V každodenní praxi zabezpečit fungování programů. Bude garantem plánovacího procesu při řízení nákladů na vysílání. Navíc je to mladý člověk a televize nové mladé lidi potřebuje. Restrukturalizace je součástí generační výměny, která televizi čeká.

Neliší se ničím. Navazuje na něj. První dokument popisoval záměry, filozofii změn. Tento popisuje některé konkrétní změny pro rok 2011. Vychází ze záměrů představených radě na přelomu letošního března a dubna a obsahuje průběžné výsledky restrukturalizačních projektů. Tak to rada požadovala. A obsahuje i takzvaná tvrdá data. A také ekonomickou prognózu do roku 2015.

Ale ne, vůbec není kritická. Česká televize má dostatečné rezervy. To skutečně není důvod k restrukturalizaci. Vždy jsme se situací po dokončení digitalizace počítali a vytvořili jsme si zdroje. Já jsem již několikrát v rozhovorech konstatoval, že restrukturalizace je nutným krokem k přizpůsobení ČT jako veřejného vysílatele změněným podmínkám mediálního prostředí po dokončení digitalizace. Ekonomika není hlavním hybatelem změn. Ale je významným faktorem těchto změn.

To je jednoduché. Všechny veřejné televize v Evropě řeší stejný problém. Na jedné straně existují zvyšující se možnosti rozvoje vyvolané digitalizací a na druhé straně stojí rostoucí náklady a stagnující příjmy. Pokud máte stabilní příjem z televizních poplatků, pak je manažerskou úlohou přizpůsobit tomu náklady.

Problém je ve stanovení rozsahu veřejné služby v novém, digitalizací vytvořeném prostředí. A základem k takové smysluplné definici rozsahu veřejné služby je programová restrukturalizace. Je to základní krok ke všemu dalšímu včetně změny zákona o České televizi.

Nejenže ji očekávám. My musíme iniciovat diskuse vedoucí k takové změně. Nejpozději do skutečného ukončení přechodu na digitální vysílání a to je rok 2012. Do té doby je potřebná minimálně technická novela. Osobně si ale myslím, že je to málo.

Zcela se změnily podmínky, na to je třeba reagovat. Myslím, že pro nastupující digitální prostředí je nutné nově definovat základní veřejnoprávní standard. Tedy vztah České televize nejen k původní televizní tvorbě, ale k české audiovizuální kultuře a vzdělávání jako celku. A způsoby financování těchto aktivit. Náklady na původní tvorbu, která je pilířem existence veřejného media, stále rostou. Například průměrné náklady na velký český dokument vzrostly o takřka třicet procent zhruba za poslední tři roky.

Ale ono to jednoduché je. Já jen nechci, aby můj nástupce byl ve stejné situaci, jako jsem já. Aby se zákon tvářil, že existují nekonečné zdroje, a v praxi byl generální ředitel tím, který má rozhodovat, co podle zákona plnit bude a co ne. Generální ředitel nemá být vykladačem zákona, má zabezpečit jeho plnění. Pokud čeká problémy, pak na ně musí upozorňovat a požadovat od zákonodárců řešení.

Můžete systém optimalizovat, můžete šetřit. Ale když to nebude součástí systémových změn, tak je to k ničemu. Ušetříte a za pár let se bude situace opakovat. Tak znovu šetříte a nakonec zhasnete a zavřete krám. Redukovat náklady za hranici funkčnosti systému nejde. To platí nejen pro veřejnou televizi, to platí pro školství, zdravotnictví a další. Proto se teď všude mluví o standardech.

To znamená o množině, na kterou prostě musí být peníze prioritně a dlouhodobě. Dlouhodobě udržitelný objem a struktura původní tvorby a udržitelný způsob jejího financování. To musí být jasné a transparentní jak pro televizi, tak i pro tvůrce.

Naprosto ne. To s tím vůbec nesouvisí. Ekonomická prognóza ukazující na zabezpečené financování ČT do roku 2015 s příjmy z reklamy po roce 2012 nepočítá. To, že se o pokračování reklamy na ČT nyní mluví, je důsledkem neexistence systémového řešení podpory původní české audiovizuální tvorby a české kultury jako celku. Bez podpory ČT nad rámec vlastního vysílání bude mít česká audiovize a kultura zásadní problémy.

Přímo ne. Na výsledcích televize to samozřejmě vidět bude, protože veškeré mandatorní výdaje z fondu reklamy procházejí účetnictvím ČT, aniž by to byly reálné náklady. Na digitalizaci, na fond kinematografie i platby ČTÚ. Až na digitalizaci archivu pro potřeby vysílání je to jen evidence. To, co nás zasáhne, jsou následné odvozené důsledky ukončení vysílání reklamy. Nebudou peníze na masivní digitalizaci archivu nad rámec potřeb vlastního vysílání, naroste hodnota odvodu DPH, na který nemůžeme uplatnit vratku. Sníží se efektivita komerčních aktivit. To vše bude mít dopad v řádu několika set miliónů korun.

Ještě poznámku ke zmíněné DPH. On je to totiž zásadní systémový problém. Tím, že nemůžeme uplatnit vratku DPH, jsou silně znevýhodněni externí producenti, kteří chtějí dodávat pořady do ČT takzvaně na klíč. Objem DPH bez nároku na odpočet dosáhne podle našeho očekávání v roce 2013 hodnoty nejméně 620 miliónů Kč. Takže zatímco komerčním vysílatelům se vyplatí používat externí dodavatele při výrobě původní tvorby, protože mohou plně uplatnit odpočet DPH, Česká televize musí preferovat své kapacity. Jde to proti evropskému trendu, ale náklady si hlídat musíme.

Přesně tak. Nova si uplatní odpočet a my ne. Naše možnost odpočtu je vázána na komerční činnost. Když ukončíme vysílání reklamy, sníží se příjmy z komerční činnosti a zvýší objem DPH bez možnosti odpočtu. Tak je to zákonem o dani z přidané hodnoty nastaveno.

Obecně velmi pozitivně. Mým požadavkem bylo navrhnout programové změny, tak aby došlo k zásadní diferenciaci programů ČT a aby jejich zaměření odpovídalo vývoji na televizním trhu u nás. To se týká projektů pro ČT 1, ČT 2, ČT 24 a ČT 4. Zbylé dva projekty mají jiný charakter a směřují k nové organizační struktuře ČT. I tam jsem v zásadě spokojen.

V nejbližším období je to programová příprava roku 2011, redukce výrobních a dramaturgických center, vznik nového úseku vývoje. Všechny projekty přejdou z přípravné do realizační fáze. Od 1. ledna příštího roku bude ČT pracovat v novém organizačním uspořádání.

Už jsem měl strach, že zrovna od vás tahle otázka nepadne (ironicky). Teď vážně. Mým cílem není stanovení konkrétního počtu zaměstnanců. Musíme optimalizovat náklady. To je hlavní cíl. Bezpochyby to povede i ke snížení počtu zaměstnanců. Ale je třeba vycházet z faktu, na který upozornil personální audit. Při současném objemu a struktuře výroby vlastních pořadů je potenciál úspor minimální. To znamená, že musíme objem a strukturu změnit. Z toho pak vyplyne, kolik pracovníků budeme potřebovat a kolik jich bude muset odejít. Odpověď nám dá zpracování plánu na rok 2011.

Rozhodně se sníží počet stálých zaměstnanců a v některých profesích budeme více využívat externích služeb. Za významné považuji, že se bude jednat o postup takzvaně zezdola nahoru. Všichni budou znát své požadované cílové ekonomické parametry, ale realizace bude záležet na konkrétních řídících pracovnících. Myslím, že takový postup je přijatelný i pro odborovou organizaci. Teprve když zjistím, že tento relativně liberální postup nefunguje, dojde na direktivní opatření z pozice vedení. Mimochodem některá direktivní opatření ale přesto udělám. Snížím plat manažerů na prvním stupni řízení včetně sebe a na druhém stupni řízení o pět procent. To sice není pro financování České televize bůhvíjaká suma, ale je to jasný signál, že to s optimalizací nákladů myslím vážně.