Po nástupu do Ramones jste přijal jméno Marky Ramone. Bylo těžké si na ně zvyknout?

Bylo to jednoduché, protože to jméno je skoro stejné, jako moje dřívější jméno Marc. Kromě toho, když jsem byl ještě malý, říkala mi moje babička Marky. V kapele tehdy byli Johnny, Joey a Dee-Dee. Marc se k tomu moc nehodilo, ale Marky zapadlo do té čtveřice lépe. To jméno jsem ale přijal i díky své babičce.

Co pro vás osobně znamená punk?

Dnes je mluvit o stavu světa mnohem důležitější než v minulosti. Je na to ta pravá doba, a punk je dobrá cesta, jak sdělit, co cítíte. Není možné donekonečna jen přihlížet a trpět všechny věci, které se ve světě dějí. Myslím, že punk je dnes živější než kdy předtím.

Na Broadwayi se hraje American Idiot od Green Day a já se svou kapelou Blitzkrieg vyprodávám sály po celém světě. I Ramones jsou dnes slavnější než dřív. Myslím, že například taneční hudba, která nic neznamená, už lidem trochu leze krkem a je tu poptávka po smysluplném obsahu.

Můžete to přiblížit?

Když posloucháte punk, zároveň přemýšlíte o světě. Mám pocit, že se lidé v šedesátých letech, když jsem byl malý, daleko více bavili o tom, co se děje kolem nich. A všechen ten pocit, který v lidech byl, na sebe vzal právě punk.

Nikdy vám během vaší kariéry punkového bubeníka v Ramones i dalších kapelách nelezl punk krkem?

Ne, nikdy! A navíc je to nyní snadnější než kdykoli předtím. Je to lehčí a lepší. Čím víc člověk hraje, tím je to jednodušší.

Jaká je vaše nejoblíbenější punková kapela? Samozřejmě kromě Ramones.

Těch je... Mám rád Rancid, Sex Pistols, The Clash, Riverboat Gamblers nebo Gallows. Dobrých punkových kapel je kolem opravdu hodně.

Jak vzpomínáte na své spoluhráče z The Ramones?

Byli jsme rodina, byli jsme hodně blízcí kamarádi. Byli to moji kumpáni, na které nikdy nezapomenu. Pořád mi chybí. I proto jezdím se svou kapelou za novou generací fanoušků Ramones, kteří nebyli na světě, když jsme byli pohromadě. Cítím, že ty písně jsou příliš dobré na to, aby se nehrály. 

Tři vaši spoluhráči z Ramones - Joey, Dee-Dee a Johnny - zemřeli na začátku tohoto století poměrně krátce po sobě. Přemýšlel jste někdy o tom jako o nějakém osudovém znamení?

Ne. Jen jsem cítil, že je potřeba pokračovat v naší cestě. Jsem jediný, který to může udělat. Myslím, že zemřeli příliš mladí, a věřím, že by byli rádi, kdyby viděli, že pokračuji a hraji naší hudbu lidem, kteří ji chtějí slyšet.

Jak rozdílná jsou vaše současná vystoupení od těch, které jste hrával s Ramones?

Staří věrní fanoušci, kteří stávali vpředu, nyní sledují koncert zezadu. A mladá generace fanoušků Ramones stojí vepředu. Chodí starší lidé i kamarádi a prolínají se s novými lidmi. Setkávají se tak různé generace a překlenuje se ta mezera mezi nimi.

Hrál jste i v několika filmech, i když většinou sám sebe. Jakou zkušenost jste před kamerou nabral?

Nejlepší bylo hrát ve filmu Rock’n’roll High School. Bohužel už jsem jediný žijící protagonista. Bylo to dobrodružství, nikdy by mě předtím nenapadlo, že budu hrát ve filmu. Byl jsem ale následně zklamán, že jsem za tu roli nezískal Oscara... Ne, ne, pochopitelně žertuji. Měli jsme maličké role. Ale hráli jsme tam živý koncert a užili si při tom spoustu legrace. Rád jsem viděl v akci ostatní herce. Zjistil jsem, jak vzniká film, jaká je práce režiséra.

Rýsuje se pro vás nějaká jiná filmová role?

Zrovna jednám o možném vzniku filmu, který by mapoval můj životní příběh. Od dětství, přes potulování kolem klubu CBGB, po všechny kapely, kterými jsem prošel, až po Ramones, spolupráci s Philem Spectorem a vstup do Rock’n’rollové síně slávy. Víte, s Ramones jsme odehráli tisíc sedm set koncertů. Byl jsem v kapele patnáct let, mám hodně co říct.

Jak bude vypadat koncert Marky Ramone’s Blitzkrieg na festivalu Colours of Ostrava?

Stejně jako při minulém turné s Blitzkrieg zahrajeme dvaatřicet písniček od Ramones. Pokud by někdo váhal, jestli jít, nechť se podívá na naše živá vystoupení na MySpace. Ať ví, jak fungujeme před publikem.