Každý herec na scéně má zároveň černě oděný stín, který repliky Saroyanova příběhu tlumočí do znakového jazyka. Vzniká tak velmi zajímavá interakce.

Neslyšící naráží na nepochopení

Neslyšící se pokoušeli nabídnout takovou spolupráci nejednomu divadlu v Praze. Zkušenosti, a dokonce vlastní ateliér herecké výuky mají Neslyšící spíše na JAMU v Brně, kde se práci s nimi systematicky a s vynikajícími inscenačními výsledky věnuje Zoja Mikotová. V Praze naráželi na nepochopení i odmítání. Spolupráci se podařilo navázat teprve se členy Nablízko.

Tracyho tygr dostává při spojení herců s tlumočníky na jevišti zajímavé valéry. Někdy paradoxně je výkon tlumočníků uvyklých "mluvit" znaky, gesty i tváří mimičtější, výraznější než herců. To není výtka představitelům Thomase (Václava Krátkého) nebo Laury (Natálie Topinková), a už vůbec ne věhlasnému psychiatrovi Pingitzerovi - Luboru Šplíchalovi.

Svět je Nablízko - a barevnější

Na rozdíl od známého muzikálu je činoherecký Tracyho tygr - s hudebním doprovodem Jana Matáska - poetičtější, v osobitě pojímaném příběhu o právu na svobodné žití a na přítomnost fantazie ve vztazích mezi lidmi výmluvnější. Nablízko dobře hrají také s loutkami (ochutnávači kávy).

Oceňuji nejenom tento počin aktivitou hýřící scény. Vedle velkých zátěží, jaké představují pro pokladnu pražského magistrátu některá deklarovaná soukromá divadla, jsou jejich prosby o finanční podporu uměřené, oprávněné. Tracyho tygrem boří společenské bariéry jedné z kulturních a jazykových menšin. A svět je o to barevnější.

Divadlo Nablízko Praha - William Saroyan: Tracyho tygr. Přeložil Jiří Josek. Režie Apolena Vynohradnyková, dramaturgie David Pečírka, scéna a kostýmy Martina Staňková, hudba Jan Matásek.