Překlad Jiřího Joska se dobře poslouchá i zpívá. Sled scén se drží filmové verze s přesuny čísel (seržant Krupke, Cool), v nové úpravě se ale zkrácený druhý díl jeví spíš jen jako stručný dovětek prvního.

V duchu filmu

Kdo čekal, že inscenátoři přijdou s novým výkladem, byl zklamán. Inscenace dost čerpá z filmu. S realistickou scénou, evokující posuvnými kulisami domů pochmurné předměstí, se ale zachází divadelně chaoticky, lidé odcházejí a přicházejí bez logiky, dokonce se v negližé ocitají na ulici, aniž to kohokoli zajímá.

Sázka na mladé

Ředitel HDK Egon Kulhánek před premiérou deklaroval spokojenost s tím, jak mu vyšla riskantní sázka na mladého režiséra. Nezkušenost Jana Pechy s muzikálem (a vlastně i s činohrou) je ovšem patrná jak v nedostatku nápadů, tak v nevýrazných činoherních dialozích. Režisérova praxe z natáčení televizních show zasáhla občas do operetní či revuální stylizace (scéna s cylindrem zakrývajícím polibek Tonyho a Marii), jež ale Bernsteinově muzikálu mnoho nesvědčí.

Choreografie Heleny Brouskové, vycházející z předlohy Jeroma Robbinse, inscenaci temperamentně roztančila (působivá je např. Cool), zároveň ale působí dojmem, že Portorikánky umějí jen fofrovat sukněmi. Rozlišit pohybovou stylizací Portorikánců od Newyorčanů se ostatně příliš nedaří.

Pěvci v náročných partech

Role Tonyho a Marii jsou extrémně pěvecky náročné a těžko se pro ně hledají mladí představitelé. Premiérový Tony Aleše Brisceina má pěveckou suverenitu operního, ale přirozeně znějícího hlasu, herecky je zpočátku až příliš "operní", postupně se rozehrává k sympaticky uměřenému Romeovi.

Alternující David Uličník má přes robustnější zjev (jemu i ostatním ublížily neslušivé kostýmy Jana Růžičky) něhu v hlase i gestu a i pěvecky zvládá Tonyho bez slyšitelných problémů. Půvabná, napůl dívčí, napůl dětská Lucie Černíková není pro Mariu (alternuje Anna Klamo) zatím zralá ani pěvecky, ani lidsky. Útlým sopránem intonuje více či méně čistě vysoké tóny, ale k procítěnému pěveckému projevu má stejně daleko jako k přesvědčivému hereckému zvládnutí řady scén.

Z ostatních rolí je jedničkou herecky i tanečně sugestivní Bernardo Michala Kavalčíka, akrobatický Riff Romana Vojtka i Anita Terezy Duchkové, jež i přes nešťastný kostým hýří monroeovským sexappealem. Schrank Vladimíra Čecha je ve svém rasismu žoviálnější, v alternaci Karla Hábla nenávistnější, od Petra Štěpánka bychom v roli Doktora čekali při jiném režijním vedení více.

Nová West Side Story je pro ty, kdo si chtějí bez nároku na osobité přečtení připomenout slavný muzikál. Neměnnou kvalitu ovšem drží hudební nastudování dirigenta Arnošta Moulíka i výkon company, na níž je znát profesionální ruka Ireny Pluháčkové.