Upoutala na sebe pozornost starých i nových příznivců, oslovila diskotékovou mládež, vrátila se na špičku českého popu a tím vším potvrdila, že o jednom u ní nelze diskutovat: o hlasových schopnostech a flexibilitě.

Naopak největší dávku pochybností vyvolala už před časem, když nasedla na poněkud chřadnoucí a dlouhodobě lacinou diskotékovou vlnu. Pravda, byla mile přijata, mládež začala objevovat její jméno a kulila oči, že je to ta, která nazpívala krásnou písničku Lásko má já stůňu, jenomže její dispozice něco takového nepřipouštěly. Měla být už dávno zpěvačkou váženou, pro dospělé. Dámou českého popu.

Na novém albu sice spřežení s mladými tanečníky jednoznačně nevylučuje a hned úvodní Hádej, stejně tak Jako stádo mořských želv, Tak se tu měj či Je mi líto to připomenou. Pohříchu spolu s triviální rytmickou prvoplánovostí a aranžérskými klišé.

Naštěstí je to ale jen jedna tvář. Ukázalo se, že Vondráčková je mnohem přirozenější a upřímnější v písničkách středoproudých, bez patrného kalkulu. V duetu V rytmu salsy s talentovaným Dušanem Kollárem naznačuje, kam by se mohla v budoucnu ubírat, protože duetů má za sebou řadu a většinou jí to v nich zatraceně sluší.

Nejsilnější chvíle ale přinášejí pevné a chytré písničky s kapkou sentimentu v textu i náladě. S tebou jako by věrně vykreslovala zpěvaččinu prožívanou lásku, převzatá Tvá přání má velmi důstojnou atmosféru a příjemné jiskření akustické kytary (není divu, že se v bonusu objevuje v akustické verzi) a Davidova Je konec trápení s textem Pavla Vrby vykresluje zpěvačku jako obrozeného člověka plného naděje.

V "opravdových" písničkách je patrné, jak technicky vyspělá zpěvačka Vondráčková je. To jí diskotékové cetky neumožňují, pročež je třeba se těšit na to, až se v budoucnu definitivně rozhodne nezaměřovat se na fanoušky všech generací.

Hádej...! je album, ze kterého se budou hity vybírat poměrně těžko. Zpěvaččino renomé ho ale ustojí, tím spíš, když se krotce vrací k přirozenu a normálu.

Helena Vondráčková: Hádej...!
Universal Music, 58:08