Lauryn letos vystoupí na americkém festivale Rock the Bells Festival a svůj program zakládá hlavně na kritikou zbožňované desce, která vyšla před dvanácti  lety. Vynesla jí tehdy pět cen Grammy a pořádný balík dolarů - oficiálně se prodalo osm miliónů kopií, což dnes zní jako číslo z říše snů. Byla v tom i pořádná dávka štěstí, CD přišlo na pulty v roce 1998, přesně ve chvíli, kdy se začínalo šířit stahování mp3, ale hlavní vlna se teprve zvedala.

Miseducation je označována jako sólovka Lauryn Hill, ale samozřejmě ji nesložila, nenahrála a nezaranžovala sama. Na unikátním stylotvorném zvuku alba se podíleli John Legend, D'Angelo, Carlos Santana, Mary J. Blige a spousta backgroundových zpěváků a producentů, na které si už vzpomene málokdo.

I když jde o její nejúspěšnější a průlomovou desku, je v jistém smyslu i pokračováním tvorby bývalých Fugees, kteří byli známí už v polovině devadesátých let s deskou Blunted on Reality a později se Score (hit Killing Me Softly).

Chce zpívat jinak

Zpěvačka se odmlčela na dlouho. Byla prý unavená z hudebního průmyslu a slávy a potřebovala vstřebat některé osobní věci, aby zase cítila, že vydávat hudbu má smysl.

Správně tuší, že pouhé zopakování úspěšného soul-hip-hopového receptu by ji už dnes na vrchol nevrátilo.

"Myslím, že jedna z věcí, které zkusím udělat, je rozšířit svůj rejstřík a víc zpívat. S Fugees a s Miseducation to byl velmi hip-hopově orientovaný zpěv, zpěv přes beaty. Ale lidi mě nikdy neslyšeli opravdu zpívat. Myslím, že příště, když udělám desku, bude to v širším kontextu," říká pětatřicetiletá hvězda.