Článek
Román Sladkost života může být úvahou o znepokojující snadnosti a blízkosti zvráceného násilí a současně precizně řemeslným detektivním příběhem z idylického rakouského městečka.
Vzdálen efektním zámořským thrillerům popisuje Hochgatterer téměř suše cynismus spořádaných občanů, zakomplexované pubertální skinheady a další výtečníky z příjemného zapadákova, kam by si člověk rád zajel na dovolenou, kdyby nevěděl, že o Vánocích tu někdo rozmačkal na kaši hlavu jednoho důchodce.
Psychiatr Horn pracuje s holčičkou, která dědečka našla, ale ta je v šoku a vůbec nemluví. Zároveň léčí matku, která si myslí, že její dítě je ďábel, a pozoruje i místního mladistvého násilníka Daniela, který se právě vrátil z vězení. Koncentrace duševně narušených obyvatel v městečku je hustá, ne však neuvěřitelná.
Hochgatterer šíří pesimismus na každé stránce. Rakousko je pro něj zemí zvrhlíků, nefunkčních rodin, lhostejných matek vysedávajících s cigaretou v kuchyni a dětí mučících zvířátka. Případně závistivých důchodců schovávajících se v okně za záclonou. Prášky na hlavu by tu potřeboval každý druhý, potlačované zlo dřímá v naducaných tvářičkách obyvatel blahobytných domků.
"Tuto zemi charakterizuje specifická směs prostoduchosti a vyděšenosti, kterou se vyznačují určité skupiny obyvatelstva, například učitelé, policejní šéfové a politici," píše autor. A do Rakouska z Čech opravdu není daleko!
Protože se občas vypravěč převtělí do té či oné osoby, může být zpočátku náročné se v textu orientovat. Zároveň tak ale zvyšuje čtenářovo potěšení z toho, že si sám jako detektiv poskládá ponuré puzzle vyšinutého městečka. A jestli něco Hochgatterer umí, tak udržovat napětí do poslední chvíle.