Stíháte sledovat nové trendy a kapely?

Já byl vždy špatný pozorovatel trendů, hudbu téměř neposlouchám. Mně to přijde, jako kdyby cukrář chodil po práci po cukrárnách a cpal se věnečky.

Existuje ještě „teplická scéna“, nebo už je to jen pojem z české muzikologie?

Jsem z Teplic pryč víc než patnáct let. Myslím, že mají stále co nabídnout, ale spousta talentovaných lidí odtamtud odchází buď na školy, nebo do světa. Je pravda, že nic podobného té tehdejší komunitě kolem kapely FPB, tedy předchůdce Už jsme doma, jsem tam zatím nezaznamenal. Ale jak říkám, nebývám v Teplicích často. Čas od času mě informuje můj syn Jakub Čermák, ale i on už je v Brně na škole.

Zdá se, že po obdobích nebývalé fluktuace muzikantů zažíváte personální klid. Není to náhodou nejdelší období v historii UJD v jedné sestavě?

Poměrně stálá sestava byla na počátku devadesátých let… Je pro mě každopádně velká úleva, že to teď takto funguje. Ač jde o – zjednodušeně řečeno – málo peněz za hodně muziky, zdá se, že se moji spoluhráči v téhle hudbě našli a baví je čím dál víc. S novou deskou máme konečně společné děťátko, to nás může ještě sblížit.

Téma jeskyně, propojující novou desku, je vrstevnaté. Co znamená jeskyně pro vás?

To téma procházelo během poměrně dlouhého času, kdy jsem o něm přemýšlel, proměnou. Na začátku byla jeskyně místo útěku, schovávání se, poustevničení. Mělo to rovinu jak osobní – moje osobní dlouhodobé problémy se vztahy, tak obecnější. Ale roky ubíhaly a mně se změnila životní situace, najednou jsem nebyl sám a skrze tuto zkušenost jsem uviděl i druhou stranu jeskyně, tedy to, co je vně jeskyně. Došlo mi, že někdo je třeba v jeskyni uvězněn a hledá cestu ven, někdo v jeskyni nehledá samotu, ale tajemství, a někdo prostě nezná nic jiného, je to jeho přirozené prostředí. Téma jeskyně se mi rozvrstvilo doširoka.

V textech se vyhýbáte konkrétnu, řešíte spíše trvalé hodnoty, přírodu…

Neřeším přírodu, jen používám obrazy z přírody. V případě jeskyní se to přímo nabízí – krápníky, kapky, podzemní řeky, škvíry ve skalách, valounky ve vodě. Všechno to ale slouží jen jako obrazy. Četl jsem kdysi zenový koán nazvaný Voda a vlny, ne voda a ryby. Svět podle něj není rozdělen na dvě a více hmot. Je to jednolitý celek, v němž každá událost či věc je sice patrná, ale nestojí mimo celý systém. Je to tedy viditelná vlna, jiná než jiná vlna, ale obě jsou stále voda. Nikoli ryba. Ani zde není řešena příroda, je to obraz.

Jeskyně tour trvá, tuším, přes rok, deska ale vyšla až teď v květnu. Co způsobilo posun?

První čtyři písně vznikly loni na jaře a my je začali oťukávat na koncertech. K těm dalším jsem se měl původně dostat v červnu 2009 a natočit je během léta. Nicméně se nakupila práce na seriálu Krysáci, potom jsme koncertovali v Austrálii a na Novém Zélandě a najednou byly Vánoce a já se k další práci na desce dostal až po Novém roce.

Zmiňujete Austrálii, Nový Zéland, mnohokrát jste hráli v USA nebo Japonsku. Co musí člověk mít, aby to dokázal?

Vůli riskovat, ochotu podřídit se podmínkám a vedle toho mít co nabídnout. Ale po světě koncertují i Iva Bittová, Jablkoň, Druhá tráva a další. Mám pocit, že je to také jistou důstojností, kterou si člověk v muzice udržuje. My zpíváme česky, stylově nikam neuhýbáme, nabízíme prostě to, co děláme, v té podobě, jak to děláme.

Ti, kdo na nás chodí v zahraničí, si toho většinou váží a jakýkoli jiný přístup by mohli chápat jako devótnost. To ovšem asi neplatí u komerční hudby, jenže tu my právě neděláme.