Článek
Jubilejní ročník se nadechl do obvyklé šíře i hloubky a pojal na 130 tisíc držitelů vstupenek. Společně s personálem, prodejci a účinkujícími bylo v dočasném festivalovém velkoměstě přítomno až ke 180 tisícům lidí.
Na desítkách scén se od středy do neděle rozduněla hudba od rocku a popu přes jazzu a world music až třeba k dubstepu nebo hip hopu. V dalších stanech se návštěvníci těšili i z divadelních a kabaretních představení, nechyběl prostor pro zájemce z řad veřejnosti na přehlídkách open mike (otevřený mikrofon) a slam poetry.
Údiv i úsměvy opět budily thrash city s artefakty z odpadků, vyřazených zbraní nebo dopravních prostředků a nejrůznější workshopy a rukodělné výrobky. V tom všem pobíhají nadšení Angláni, velmi často odění do bizarních kýčovitých, blikajících, zvířátka připomínajících oblečků, pokrývek hlav a jiných částí těl. Vlastně jste na karnevalu. Je to tak.
Většina návštěvníků se raduje ze společných prožitků, kam patří zábava, v níž živá hudba už zjevně nemusí být na prvním místě. My se však pozastavme alespoň u jejích vrcholů.
Vrcholem byli Gorillaz
První večer to byli američtí Vampire Weekend se svým zábavným a chytře tanečním pop rockem, britští Stranglers, kteří svou úderností a přesvědčivostí dokázali, že nejsou jen bývalou punkovou legendou, britští Hot Chip s hostujícími hráči na steel drums, jejichž live elektropop byl skoro přesvědčivější než ze studiových nahrávek.
Druhý večer gradoval kapelou Jacka Whitea Dead Weather, v níž hraje na bicí a zpívá společně s Alison Mosshart (Kills, Discount). Asymetrickou rozháranost skladeb tmelí energeticky nabité strhující vstupy jednotlivých muzikantů.
Kolumbijská zpěvačka Shakira odvedla publikum Pyramid Arény do komerčnějších sfér, ale její taneční kreace obdivovatele i napodobitele našly. Reef rozjely našlapaný big beat s dobrým tahem na Other Stage, kde též vystoupili The National.
Podmanivému barytonu Matta Berningera sekundovala dechová sekce i malé ruční harmonium. Závěr sobotního večera pak patřil Muse, anglické kapele, na kterou se už těší i návštěvníci českého festivalu Rock for People. Jejich kombinace experimentu, patetických hymnických ploch a až hysterických gradací je naživo ještě bohatě podpořena světly a projekcemi.
Komu nevadí možná až přílišná zahleděnost do sebe sama, bude v hradeckém festival parku určitě potěšen.
Pro mě byli vrcholem Gorillaz, kteří v dramaturgicky náročném programu se smyčci, dechy, arabským orchestříčkem ještě představili řadu zajímavých hostů včetně Lou Reeda nebo Snoop Doga.
Humanitární myšlenky
Ještě na skok do menších vedlejších scén: taneční stany s Boys Noize, Nickem Warrenem, Dubfire, Chipmunkem nebo Above and Beyond. Britský elektronický mág Matthew Herbert se převtělil do role dirigenta a připravil show s velkým orchestrem a sborem.
Staff Benda Bilili z Konga, ač většina z nich připoutána na invalidní vozíky, roztančila všechny, kdo právě na scénu West Holts dorazili.
Mimochodem, o invalidy z řad návštěvníků je na festivalu taktéž dobře postaráno. Společně s podporou humanitárních myšlenek je to další dobrá vizitka mega festivalu, na němž bylo letos (naštěstí) těžké potkat notorického opilce.
Mnohé skupiny vystoupily v Glastonbury poprvé, například sympatičtí The XX z Londýna. Absolutní závěr festivalu patřil veteránu Steve Wonderovi, univerzálnímu muzikantovi, spojujícímu různé žánry a styly, podobně jako festival v Glastonbury.
