Vyčerpávající texty o autorovi a o “jeho votravném synkovi Drakulovi“, o místopise slavného upíra, o jeho filmových a scénických verzích, ale i o fenoménu gotického románu (nejen) v anglické literatuře, zvláště pak v písemnictví českém…, mají na svědomí Martin Dohnal a Mojmír Weimann. Na jedničku s třemi hvězdičkami!

Výtisk vtisk duši

Jenomže to by bylo nepoctivé a neslušné třeba k představiteli titulní role Bedřichu Výtiskovi, který jako by poučen všemi portréty Drakuly - od jednoho z vrcholů německého filmového expresionismu s Maxem Schreckem až po Klause Kinského nebo Christophera Lee - hraje upíra Nosferatu jedním slovem skvěle.
Akcentuje nejenom prokletí sedmihradského hraběte, ale i jeho perverzní posedlost, a pak chvíli takřka čistého, opravdového, nemrtvého citového vzplanutí - krátce před vítězstvím ďábelské vůle ovládnout svět místo boha. Polohy protikladné, vyhrané do nejmenších detailů přesně, přesvědčivě, v rozpětí od lyrického hrdiny až k zrůdě.

A jakpak se nezmínit o stejně dobrých výkonech Kláry Apolenářové v postavě uvěřitelné krásky Miny Harkerové, o Drahomíře Hofmanové, rázné paní Westenrové, o Ondřeji Mikuláškovi; jehož vědec Abraham Van Helsing je využitá příležitost, na jakou už dlouho čekal.

A ještě Monika Maláčová, Jana Štvrtecká, Sandra Riedlová, upíří ženy krev a mlíko. Jenom to jejich zdlouhavé vypravování o obětech už nevyjadřuje perverzi tématu, nýbrž výhradně režisérovu, pozérskou!

Spaste duši, medvěd…

Z ní si troufám obvinit celou Groszmannovu nedomrlou dramatizaci ani Stoker ani satanismus ani cit pro temporytmus ani zásada, že nejerotičtější není nahota, nýbrž táž cudně pozahalená. Být Apolenářovou nebo Terezou Groszmannovou (ta ovšem musí ctít manželovu vůli), nakopnu režiséra za svlékací scény nejenom do brňavky.

Samoúčel, necit pro žánr, styl a prostor, do kterého Drakulu režisér vprsil. A zprznil. Ještě tak první část, kde ctí scénosled filmových verzí. Druhá je jak z Čechovových vaudevillů – „pojďme si trochu zafilozofovat“. Hrůza, zmar. Kam odložil dramaturg Dohnal duši?! Tuším, do naha. Haha. Málo. Přímo strašlivě. I když strašidelně.

Národní divadlo Brno - Bram Stoker: Nemrtvý aneb Upír z Transylvánie. Dramatizace a režie Roman Groszmann, dramaturgie Martin Dohnal, scéna a kostýmy Sylva Marková, hudba Richard Mlynář. Světová premiéra 18. června 2010 v Mahenově divadle Brno.