V Sonu jsme zastihli pět ze šesti členů Chinaski. Trumpetista Petr Kužvart byl u lékaře, ostatní tam nicméně soustředěně naslouchali prozatímním výsledkům své práce. Ty jim do reproduktorů pouštěl producent a zvukový mistr Milan Cimfe.

„Jsme tu už skoro měsíc, vždy od pondělí do čtvrtka. Pátky a soboty jezdíme hrát festivaly na Slovensko, v neděli máme volno a v pondělí se vracíme,“ říká zpěvák a kytarista Michal Malátný poté, kdy se kapela usadí kolem stolku v předsálí studia. „Nejsme ještě unaveni a jde nám to až podezřele dobře a rychle. Většinu práce už máme hotovou, zbývá vlastně jen nahrát zpěvy.“

Zpátky do zkušebny

Ve studiu Sono točí Chinaski počtvrté. Tahle deska je pro ně ale ze všech nejdůležitější - bude první po smrti bubeníka Pavla Grohmana. Nelze se proto divit, že fanoušci i hudební kritici jsou zvědaví, jak se muzikanti s tragickým odchodem většinového autora textů vypořádají.

„Pečlivě jsme se připravovali. Po letech jsme si dokonce v Praze pořídili zkušebnu a než jsme šli do studia, byli jsme v ní skoro dva měsíce zavření. Jak jsme písničky nacvičili, tak jsme je ve studiu nahráli. Chtěli jsme, aby měly grády. Kromě zpěvů a dechů jsme všechny nástroje točili dohromady, což by mělo přinést větší energii. Pokud se při tom objevila nějaká chyba a byla přirozená, nechali jsme ji být,“ vysvětluje Malátný.

Chinaski neměli zkušebnu osm let. Tu předcházející jim o prázdninách 2002 zlikvidovala velká voda. Vždy, když pak měli jít natáčet, půjčovali si ji od některé ze spřátelených kapel.

Bigbítovější než minulá alba

Texty na předcházející alba psal ve velké míře Pavel Grohman. Tentokrát to bylo na ostatních. Malátný, který psával hlavně pro první desky Chinaski, přiložil ruku k dílu osmkrát. O další se podělili nový bubeník Ota Petřina, Štěpán Škoch, textař Tomáš Roreček, choreograf Viktor Hlobil, Vlado Krausz, jenž napsal slova pro duet Malátného se slovenskou zpěvačkou Zuzanou Smatanovou, a Pavel Grohman.

„Pavlův text patří k těm, které nám jeho manželka dala poté, co tragicky zahynul. Jmenuje se Sedm hříchů a měl jen dvě sloky a refrén. Další dvě sloky a druhou půlku refrénu jsem dopsal. Na této písničce se ale dělalo již v době, kdy byl Pavel naživu,“ říká Malátný.

On sám jako pobídku k psaní textů použil své starší básně a také poznámky, jichž prý má v mobilním telefonu více než čtyři sta. „Bál jsem se, že nové texty budou smutné. Paradoxně jsou ale dost veselé,“ dodává.

Všichni shodně tvrdí, že album bude bigbítovější než předešlé desky Chinaski. Na to konto Malátný ukáže na nového bubeníka Otu Petřinu a řekne, že kapelní benjamínek tluče do bicích s takovou vervou, že se ostatní museli hodně snažit, aby ho přehlušili.

„Trochu to ovlivnilo i naše loňské turné, které bylo složené z nejstarších písniček Chinaski,“ upřesňuje Štěpán Škoch. „Hrály se nám strašně dobře, byla v nich energie. Atmosféru těchto jednoduchých a průrazných písní jsme se snažili dostat i do novinek.“

Dnes Chinaski v Sonu dokončí natáčení zpěvů. Poté se ještě vrátí k jedné odložené skladbě a příští týden začnou s producentem a zvukařem Cimfem nahrávku míchat. Přes léto dokončí festivalovou sezónu, během níž budou hrát hlavně na Slovensku (v Čechách vystoupí jen dvakrát, v Hlučíně a Vizovicích), a pak začnou připravovat koncertní T-music Chinaski tour, která začne 28. září v Pardubicích.

„Upřímně řečeno už nás nebaví hrát stále dokola staré písničky a těšíme se, že koncerty budeme moci po třech letech zpestřit něčím novým,“ podotýká na závěr s úsměvem Malátný.