Dora Hoštová se zabývala tématem španělské koridy. V sólovém partu Tore se vyrovnává s napětím a nebezpečím, které je v býčích zápasech neodmyslitelné. Výkon tanečnice je výrazný a i když se straní jak flamenkové, tak i toreadorské ekvilibristiky, vtěluje se do strašných okamžiků na hranicích života i smrti. Kolorit zvuků, dechů i smrtonosných záchvěvů ztotožňuje s přízrakem smrti.

Company Decalage vede hiphopový tanečník Mickael Marso Riviere z Británie. Dva tanečníci v dialogu nazvaném Appel (s hudebním doprovodem flétny bansuri a bicími nástroji a tably) rozehrávají dětsky hravé i napínavé příběhy.

Střet životních a osudových situací

Zajímavější byl ale duet Void Amogst Humans v interpretaci tanečnice Heleny Arenbergerové a choreografa Jarka Cemerka. Opravdu strhující divadelní zážitek unáší do střetu životních a osudových situací.

Na závěr večera Evropské taneční laboratoře 2 exceloval španělskokubánský taneční pár Cateriny Varely a Alexise Fernándeze. Jejich skupina La Mancana předvedla taneční expresivní inscenaci Ven a svou přirozeností i spontánním sdělením vtáhla nejen do intimních vztahů, ale zároveň burcuje k poznávání takřka neskutečně fyzicky náročných výkonů. Po premiéře na Kubě získala choreografie i několik evropských ocenění.