Klub globálních bezdomovců je humornou prózou o nás všech

Důvodem je bezpochyby autorova schopnost humorného pohledu na lidské hemžení v naší kotlině od sedmdesátých let minulého století po dnešek nejaktuálnější, protože své sehraje Obamova návštěva Prahy i volby do evropského parlamentu.

Odkaz „sametovosti“ míří k zakladateli rodu Ondřeji Burdovi st., dělajícímu za bývalého režimu svazáckou i stranickou kariéru, která se po převratu změnila v pevné postavení kapitalistického podnikatele.

Teprve po čase se dozví, že všechny děti z manželství s Věrou Burdovou jsou vlastně „kukačky“, protože mu bylo dáno poznat vlastní neplodnost. Kukačky však velmi činné, o čemž svědčí schopnost jedné z nich založit stranu sdružující bezdomovce. K nim patří i ti, kdo momentálně vylétli z rodných hnízd, ale domova se nedopracovali.

Dubský dokazuje schopnost humoru, neustálých poznámek a podobenství včetně průhledných parodií – herce Onderky, vlastnícího na Slovensku TV stanici, psychiatrické ordinace dr. Benického, časopisu Reflux ad.

Jen se ve dvou třetinách projeví, že neustálé vtipné glosování všeho nemusí vyvolávat stále působivý humor. Literatura se totiž řídí zákony, které musí každý autor znovu objevit. I tak patří Dubského próza k vlaštovkám humoru, které však jaro ještě nedělají.