Massive Attack potvrdili svoji výjimečnost

Na počátku devadesátých let stáli Massive Attack u kolébky trip hopu, což nezapřeli ani v Praze, písně se honosily potemnělou atmosférou zdůrazněnou zastřeným zvukem a výrazným rytmem ve středním tempu.

Ovšem výraznou roli hrály analogové syntezátory, které dodávaly hutné basy i trochu toho tajemného bublání. Potřebnou protiváhu a ostří dodávala hudbě nabroušená až jedovatá kytara. Ale kapela se nebála ani obohatit svou hudbu o názvuky etna a zařadila i křehoučký Future Proof.

Další dimenzi pak dodávali tvorbě hostující zpěváci, protože 3-D končí u polomluveného projevu. Přesvědčivá byla zejména Martina Topley-Bird, i když patřičné oživení nabízel i Horace Andy.

Jádro programu tvořily písně z klasického alba Mezzanine a písně z poslední desky Heligoland. Z klíčového třetího alba zazněl futuristicky znějící Risingson kombinující dubové postupy s ostrou kytarou, titulní Mezzanine i Teardrop pojatý trochu v duchu Dead Can Dance.

Že se skupina nemíní vracet jen do minulosti, ukázal hned začátek, kdy starší skladby střídala s písněmi z novinky Heligoland Babel, Girl I Love You a Psyche, které se více nesou v klasickém duchu, než písně z předchozího alba 100th Window, které mělo blíž k temnému postpunku.

O kvalitách kapely svědčí, že ani banální klávesový popěvek Splitting The Atom nepůsobí trapně. A dokáží na triphopový základ nasadit i popovou melodii, což ukazuje Unfinished Sympathy.

Massive Attack také svůj talent nerozmělňují, nevydávají desku každý rok nebo dva, takže každá jejich skladba je vybroušeným originálem. Navíc si dokázali pohrát i s živou podobou, která dostala na důrazu.

A poselství umocňovala - jako před lety na Creamfields - česká slova promítaná na stěnu za kapelou, která upozorňovala na nerovnoprávnost v dnešním světě, kde bohaté vyspělé země mohou plýtvat vodou, zatímco jiným se jí nedostává a mají mnohem vyšší příjmy i životní prostor. Objevila se i hesla o svobodě od takových lidí, jako je Noam Chomsky, Martin Luther King, George Orwell, a Hunter S Thompson nebo Nelson Mandela. Vtipné bylo i to, jak si projekce pohrávala s titulky článků z tuzemského bulváru.

70 %