Finalisté Ceny J. Chalupeckého jsou na světě

Výstava prací finalistů proběhne od 4. listopadu 2010 do 15. ledna 2011 v centru DOX. Laureát pro letošní rok bude vybrán v průběhu výstavy a slavnostní ceremoniál a předání ceny se uskuteční 23. listopadu.

Ve stejném termínu se bude také v centru DOX konat výstava všech dosavadních laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého – Vítězové 1990-2009, kde budou představeny práce dosavadních 20 nositelů ceny.

Vasil Artamonov (1980) a Alexej Kljujkov (1983) se narodili v Rusku, ale od dětství žijí v České republice. Byli vybráni pro konsistentní kvalitu jejich díla, které zahrnuje širokou škálu médií od performancí, instalací, malířství, sochařství až k sociálním projektům.

Tito umělci demonstrují hlubokou znalost historie umění a reagují na impulzy z minulosti, hlavně futurismu a suprematismu. Historii umění používají jako rámec svého průzkumu a svou prací reagují na politické otázky související s vývojem demokratických systémů a kapitalistických ekonomií v bývalém sovětském bloku.

David Böhm (1982) a Jiří Franta (1978) jsou mezi finalisty již podruhé. Jejich společná práce opět zaujala porotu díky svému dokonalému formálnímu zpracování i pro zaujetí autorů pro sociální a kulturní otázky. Společné projekty jsou inspirovány street artem a graffiti, reagují na institucionální kontext umění.

Komise přihlédla k jejich loňské neviditelné prezentaci, kde bylo možné vidět dílo pouze za účasti diváka. Umělci požívají kresbu a instalaci k akcentaci jevů, které zůstávají skryté našemu vnímání.

V případě Václava Magida (1979) porota ocenila konceptuální kvality jeho práce, schopnost propojování souvislostí a referencí na vysoké intelektuální úrovni, kde s jemnou ironií podrobuje skutečnost racionální analýze a jeho soustředěný zájem o vybrané situace má i sociální přesahy.

Jakub Matuška (1981) uplatňuje ve své práci streetartový přístup v rámci monumentálního malířství. Jeho zajímavá estetika a malířské schopnosti jsou patrné v klasických obrazech na plátně, která přesně kompozičně i formálně buduje. Porotu jeho dílo zaujalo a přesvědčilo svou malířskou kvalitou a osobitou poetikou.

Alice Nikitinová (1979) transformuje ve svých obrazech, objektech a instalacích každodenní zkušenosti. Vstup do jedné z jejích instalací působí jako bychom se dívali přes zvětšovací sklo. Vytváří abstraktní svět, který je redukovaný až k základům existence.

Humorným způsobem a s použitím piktogramů jej vytváří jako protiklad záplavy pohyblivých obrazů a nepotřebných impulzů. Její přístup k malbě zaujal komisi díky soustředěnému přístupu a eliminaci nepotřebných prvků. V mnohých ohledech odkazuje na dílo Kazimira Maleviče a tím ke svému zázemí.