Především je to sám historizující příběh z přelomu patnáctého a šestnáctého století. S fakty se v něm nakládá volně, téma osudů rodu se nestává ničím jiným než záminkou k hromadění "efektních" výjevů, o psychologickém vývoji postav nelze hovořit. Zato nechybí rvačky, krvavé vraždy, erotika, přemíra polonahých těl a naturalisticky pojatá scéna znásilnění.

Výtvarná složka nese stopy nezbytné bombastičnosti. Autor scény a kostýmů Jan Dušek za dominantní prvek zvolil obrovská vrata, která se během večera nesčetněkrát otevírají a zavírají, a zavěšený zlatý erb Borgiů - býčí hlavu.

Melodická a exaltovaná hudba

Hudba Petra Maláska obsahuje výrazné melodické nápady, ale také přeexponovanou dramatičnost, zvýrazněnou ještě interpretací zpěváků. Texty k písním z pera Václava Kopty přetékají patosem a popisností. Ostatně popisnost provází celou inscenaci. Ze záznamu pouštěný Hlas Býka (Michael Kocáb) odzpívává kusy děje a aktéři na scéně přitom doslova ilustrují, o čem je právě řeč.

Stejně jako u inscenace o Edith Piaf i zde Vaculík zdvojuje postavu ústřední hrdinky. Chvílemi ji ztělesňuje zpěvačka s mikroportem, chvílemi tanečnice. Bára Basiková (alternuje ji Radka Fišarová) nezapře zkušenosti z předešlých muzikálových projektů. S elánem se pokouší zdolat i nástrahy tanečních kreací.

Rozporuplně se se svými úkoly vyrovnávají představitelé zpívaných rolí Lucreziiných bratrů. Zbyněk Fric jako Cesare přepíná hlas a působí trochu strojeně. Tomáš Beroun coby Juan stojí na profesionálních prknech poprvé a nejvíc snad zaujme pohybovou obratností.

Přeplácená podívaná

První jednání je zahlceno písněmi, takže taneční role dostávají víc prostoru až po přestávce. Zuzana Susová zvládá tančící podobu Lucrezie s jistotou. Z ostatních zaujme symbolické Zlo, které znamenitě interpretuje Zuzana Pokorná. Lucreziin manžel Alfonso Aragonský v podání Petra Zusky je expresívně pojatá figura, hnaná však až na hranici křečovitosti. Tomáš Rychetský jako Lucreziin milenec a syn v jedné osobě dokázal vtisknout své postavě opravdovost.

Jako skutečná rána pod pás dobrému vkusu se jeví závěrečné defilé osudových mužů. Zpívající Lucrezia se vznáší nad jejich hlavami, tančící se jich postupně dotýká a seshora se přitom snáší sprška třepotajících se flitrů... Je otázka, zda Lucrezia Borgia přiláká do hlediště Národního divadla přesycené muzikálové publikum, to tradiční baletní však sotva přijde.

Lucrezia Borgia
Národní divadlo v Praze, premiéra 20. listopadu 2003. Hudba: Petr Malásek. Režie a choreografie: Libor Vaculík.