Učarovala jim surreálná psychedelie, kterou ovšem spojovali s aktuální trendy, zejména s výboji elektronické hudby, samply a později také s dubem. Pro soubor, který natočil 30 alb, jsou typické delší tklivé zvukomalebné kompozice, jejichž zvuk obohacuje množství akustických nástrojů, zejména dechy Nielse Van Hoorna, který v kapele působí od roku 1990. Novým členem je kytarista Erik Drost.

Skupina sice v současné době vydává v reedicích některé svoje starší alba, ovšem Ka Spel říká: "Alba, která jsme natočili, nemám zas tak rád, bylo to něco, co jsme museli zkusit jako experiment při hledání, abychom se stali lepšími umělci. Stále totiž čekám, až nahraji to pravé album, které všechno jasně řekne. Slyším je znít ve své hlavě, ta hudba se mi pořád zjevuje, jenomže se nám ji nikdy nepodařilo reprodukovat. Pořád to však zkoušíme. Je to jako jet vlakem do pekla. Nikdy nemůžete vystoupit."

Přestože si skupinu oblíbili představitelé elektroindustriálu nebo taneční scény, Ka Spel tvrdí: "Sice existuje skutečně dobré techno, ale propojení s jeho reprezentanty nefungovalo, to, co děláme, je pro ně příliš bizarní. Působily na nás hodně německé kapely z počátku sedmdesátých let, a také King Crimson. Oni byli velmi silní, myslím, že je to vůbec největší kapela. Taky hodně čtu science fiction, Howarda Allisona, Roberta Sheckleyho..."

Ka-Spel přiznává také drogovou inspiraci, ovšem říká: "Pod vlivem drog nemůžete dělat hudbu doopravdy. Spíš můžete čerpat z drogové zkušenosti, z představ, které vám přinese. Před lety jsem prodělal velký acidový trip a někdy taky beru houbičky, ale tak jednou ročně, je to pro mě spíš otázka hledání, jde o určitý druh rituálu, jako když jste zasvěcený ."