Kdopak by Perníkovou chaloupku neznal?! Kdopak by se nebál o Jeníčka s Mařenkou, děti trochu neposlušné a hodně mlsné, kterým ale hrozí, když si je ježibaba náležitě vykrmí perníčkem, že si je upeče a sní. Nebyla by to ale pohádka, kdyby to nakonec všechno dobře nedopadlo.

Perník pokazil i klavír

Drak hraje Perníkovou chaloupku pro nejmenší divácké caparty. Na premiéře i na reprízách se samozřejmě o Jeníčka a o Mařenku na jevišti náležitě strachují. Občas některá ratolest v hledišti napětím i hlasitě zapláče, statečnější těm na scéně radí, jak babici obelstít.

Vlastně všichni do divadla přicházejí na koncert. Po úvodních taktech klavírního výtahu ze Smetanovy Vltavy se ale klavír záhadně pokazí. Zjistí se, že je ucpaný, nastojte, perníkem. No a od takové patálie je k Perníkové chaloupce už jenom krůček.

Nový objev: Petra Cicáková

Pedagog DAMU Krofta může náležitě do Hradce stáhnout to nejlepší, co katedra alternativního divadla produkuje. Tak se na soutoku Labe s Orlicí ocitla i loňská nejtalentovanější absolventka Petra Cicáková (září už v několika inscenacích) a s ní Jan Popela, Filip Huml a Jiří Kohout.

Z původní inscenace zůstaly v té nové jen loutky. Pohádku doprovází suma krásných lidových písniček, a že loutkáři zpívat umí, o tom nepochybujte. Mezi nápady a gagy přibylo "jupí" a "ty brďo", ale všechno je to lehké, veselé, a srozumitelné tak, že jsem si hlavu s dešifrováním metafor nemusel lámat ani já, divadlem už letos hodně opotřebovaný.

Divadlo Drak Hradec Králové - Jan Václav Renč: Perníková chaloupka. Režie Josef Krofta.