Článek
Bystrov přispíval do Reflexu a Lidových novin, byl také předsedou rady Výboru Oni byli první, který shromažďuje dokumentaci o československých občanech zavlečených po druhé světové válce do sovětských koncentračních táborů.
Do roku 1971 psal Bystrov především články o filmovém umění, po dvacetileté odmlce pak od roku 1990 uveřejňoval hlavně v Reflexu a Lidových novinách politické komentáře a umělecko-historické reportáže.
Otec Bystrova Mikuláš (Nikolaj Vladimirovič) pocházel z Ruska, ze své rodné země odešel v roce 1920 a usadil se v Praze. Mikuláš Bystrov působil jako novinář a později pracoval na československém ministerstvu zahraničních věcí.
Vladimír Bystrov vystudoval Filmovou fakultu Akademie múzických umění. Po roce 1989 se stal prvním zástupcem syndika v Syndikátu novinářů ČR. Do roku 1992 vedl zahraniční rubriku Reflexu a souběžně byl šéfredaktorem týdeníku PRO.
Od 1994 byl spolumajitelem nakladatelství Bystrov a synové a od 2003 samostatným nakladatelem. Překládal ruskou klasickou i moderní literaturu, zejména literaturu faktu.