V roce 2003 jste hráli na českém festivalu Rock for People, který se konal v Českém Brodu. Pamatujete si na tu akci?

To jméno je mi povědomé, ale je to už přece jenom dost let, takže si na podrobnosti nepamatuju. Na Českou republiku ale vždycky vzpomínáme jen v tom nejlepším.

Jak se podle vás změnila americká hiphopová scéna od roku 2003 do současnosti?

Vyvíjela se stejně jako všechny ostatní hudební žánry. Je hodně jiná i zvukově. Pro mě to není zrovna inspirující doba pro hip hop, i když přináší i dobré věci. Zdá se mi, zvláště u nového blues, že všechny skladby znějí podobně.

Nové album Rise Up vyšlo šest let po předešlém. Proč to trvalo tak dlouho?

Každý z nás vydal vlastní sólové album a potřebovali jsme čas na to, abychom je propagovali. Příprava dalšího společného alba si vyžádala dva tři roky. Mezitím jsme ale hráli, takže to nebylo tak, že bychom se šest let neviděli. I na těch sólových projektech jsme se vlastně spolupodíleli všichni.

Je vzrušující být opět u vás. Praha je vždycky naší nejoblíbenější zastávkou při vystoupeních v Evropě.Eric Bobo

Na nahrávání Rise Up jste si pozvali hosty, například Mika Shinodu z Linkin Park, Darona Malakiana ze System Of A Down či Toma Morella z Rage Against The Machine. Proč jste je na desce chtěli mít?

Především jsou všichni naši přátelé, respektujeme je jako muzikanty i jako umělce. Jsou průkopníky agresivnějších rockových písniček a v tomto směru jsme se nemohli obrátit na nikoho lepšího, než jsou Tom Morello a Daron Malakian. Oni to prostě umí, vědí, kdo jsou Cypress Hill, a váží si nás. Pochopili, že chceme, aby naše kapela byla víc slyšet, měla lepší zvuk. A s Mikem Shinodou, který má popové zázemí a má rád Cypress Hill, to šlo lehce. Náš pop obohatil i lepšími texty.

Nebylo to tedy tak, že by každý z vašich hostů ovlivnil nové album zvukem své domovské formace?

Myslím, že spolupráce s nimi udala směr, v jakém se album Rise Up mělo nést. Mělo mít agresivnější rysy a mělo být cílevědomější než některá naše předchozí alba. Směřovali jsme písničky k živému vystoupení, k cíli předvést opravdovou show.

Prý jste chtěli jako hosta pozvat i kytaristu Slashe. Je to pravda?

Ano. Dokonce jsme s ním už natočili písničku. Je podle mě velmi povedená, ale jak se Rise Up začalo později profilovat, nebyla dostatečně průrazná jako ostatní. Určitě se v nějakém spojení s námi objeví později. Jmenuje se In The Flesh a určitě nezůstane nevyužita.

Ve středu vystoupíte v Praze. Jakým způsobem budete skladby, k jejichž realizaci jste si do studia pozvali hosty, prezentovat na pódiu?

No, domnívám se, že lidé budou muset přijít, aby to viděli osobně. Zahrajeme směs písní starých, klasických i těch nových. Ale věřte mi, že do publika vneseme oheň, že ho pořádně rozpálíme a nezklameme. Je vzrušující být opět u vás. Praha je vždycky naší nejoblíbenější zastávkou při vystoupeních v Evropě.

Před dvěma lety na vás podal soudní žalobu bluesový zpěvák Syl Johnson za to, že jste prý použili část jeho skladby Is It Because I’m Black? ve vlastní kompozici Lock Down z roku 1993. Domáhal se náhrady 29 miliónů dolarů. Jak to tenkrát dopadlo?

To se táhne dodnes. Soudní pře pokračuje, ale pevně věříme, že se to velice brzy vyřeší.