Film sleduje osud tří alžírských bratrů a jejich matky od třicátých let minulého století, přes druhou světovou válku i francouzskou válku v Indočíně a vrcholí v boji za nezávislost Alžíru před jejím vyhlášením v roce 1962.

Uvedení filmu provázely ostré debaty ještě před festivalem, výsledkem bylo, že Bouchareb napsal vedení festivalu dopis, v němž upozorňuje, že polemiky se vedou, aniž by jeho film byl promítán, a že tedy žádá, aby se o něm diskutovalo až po projekci. Dále zdůraznil, že jde o příběh, který sleduje osud fiktivní rodiny.

„Pro celý svět je Francie země svobody a jsem nesmírně pyšný, že mohu svůj film ukázat na nejprestižnějším festivalu. Pevně doufám, že projekce proběhne ve vzájemném respektu a v klidné atmosféře,“ uvedl Boucharev.

Nicméně už od čtvrtečního večera se na ulicích shromažďovaly policejní vozy, taxikáři hlásili, že se čeká velká demonstrace „proti Boucharebovi“ a ráno pak novináři procházeli kontrolou na úrovni letištního odbavení: žádná láhev s pitím nesměla do sálu, obracely se kapsy, tašky byly podrobeny důkladnému zkoumání, vstup do kina i do festivalového paláce lemovali uniformovaní policisté, před festivalovým palácem čekaly obrněné vozy plné mužů s přilbami a pendreky.

Projekce nicméně proběhla v klidu, po skončení měl film zcela běžný potlesk a ještě hodnou chvíli po jejím ukončení byli na ulicích jen festivaloví hosté a policejní manévry.